DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 05.06.2023 09:24:13 

      Vše co chcete vědět o HONDA VTR SP1 a SP2

VTR SP srazy

Sraz "Chata Petrovice - Podzim 2023"

 

Čtvrtek 7.10.

Den předem jsem si sbalil skoro vše, bajk mi pomohl naložit Pavlík (zároveň mi předal tuze důležitou věc a to hrnec jeho vlastnoručně navařené zelňačky!) a tak už na mě čeká na vozíku. V 13:30 zahvízdala pracovní píšťala a já mizím jako pára nad hrncem. Ještě se staví Mílek s báglem, páč světě div se teprve podruhé za těch cca 12 let jede na motorce 😊)

Kluci z Droužkovic SP2, Kálku SP1(dočasne BMW X3), Černé Hory VTR-F, Nového Veselí SP1 a Rohozce SP1 už taky vyrazili na cestu.

Prakticky se tam nějak všichni na chatě sesypeme kolem 17h. Navíc doráží i Sob na sve Aprilii RSV4 (příště už to chce vytáhnout SPčko!).

Pivo teče proudem, hlavně do Smejkyho a zábava se rozjíždí. Večer doráží ještě Mílek taky na Aprilii RSV4 a tak už se pomalu bojím, že změníme název srazu :-/.

Na večeři se vydáváme všichni v Danově X3. Řádně posilnění se vracíme na chajdu. Pák už toho moc nevím, protože jsem usnul :-D .. .z vyprávění se pak už jen dozvídám malé střípky, jako např., že Smejkyho sbalili do deky a Milka donutili říct kolik ho stála Aprilka 😊.

 

Pátek 8.10.

Ráno nádherné, počasí jsem letos bookoval včas a taky se to oplatilo! Přijíždí i další SP2 v amerických barvách, je to náš již známý z jarního srazu Honza, který se ve čtvrtek zatoulal do jiných Petrovic, než měl…koho by napadlo, že jsou Jeseníkách dvoje Petrovice :-O. Po dlouhé debatě, jestli někam vyjedeme, se kluci dohodli, že navštívíme v Šumperské nemocnici dalšího loňského účastníka a to Větrníka, který se na jaře proletěl do Olomouce po karambolu. Začalo to velmi humorně, a to jízdou po totální enduro silnici směr Heřmanovice, když na to koukám teď na mapy.cz tak tam přímo píšou „Silnice v havarijním stavu“. Chvíli jsme se taky stali náhončí, a to když se jedno tele na tu silnici zatoulalo a my ji hnali před sebou, než skočilo skrz ohradník k ostatním. Po cestě nás opět neminulo šroubování, kdy se chtěl s Vénou rozloučit jeho levý výfuk. Jarda, ale nelenil a hned naproti pres cestu vysomroval u kolegy diabetika šroubek i s matkama! Diabetici prostě drží při sobě! Kolem 16h jsme dorazili do Nemocnice a za asistence místních zdravotních sestřiček se nechali s Větrníkem zvěčnit. Cestou zpátky jsme to vzali skrz Brannou a zahlédli jsme přípravy na závody Kolštejnského okruhu.  Já si navíc s Milkem prohodil stroje, a tak jsem si mohl RSV4 krásně otestovat. Mílek už tak z SP2 nadšený nebyl :-o. No co Vám budu povídat, je to paráda 😊. Dan byl mezitím u Soba na prohlídce jeho motorové stáje a po příjezdu nám ugriloval večeři. Zároveň dorazil i Pavlík na SP1, kterého nechtěli ve čtvrtek hajzlíci pustit z práce. Dorazil opět Sob se svou AudiTT. Pak opět nastala volná zábava.

Sobota 9.10.

Ráno se opět rozhodujeme, kam vyrazit. Na motorce se nikomu kromě Pavlíka nechce, tak ten si dá aspoň místní malý klikatý usek okolo Třemešné. Navíc se dělal opět servis na BMW akorát teď Danovi, kterému se lidově dojebalo ABS a tak mu jeho X3 hrála všemi barvami, ale neukazovala žádnou rychlost. Rozhodování se protáhlo až do oběda, tak jsme vyrazili opět do Hájenky, kde jsme měli slíbenou svíčkovou s pěti knedlama. Pak už se přemýšlet nedalo, protože se nám odkrvil mozek. Vzal jsem sebou na chatu i jeden cvičný padák a hned se přihlásili 4 zájemci. Teda nejdříve dva a to Véna a Dan, ale Smejky s Jardou se přidali. Stejně si myslím, že se jen chtěli na nás podívat, jak se tam plácáme :-D. Vyrazili jsme do cca 45km vzdálené vršku u Žulové, který se zove Lánský vrch. Tady se musím pochválit, protože to nikdo za mě neudělá! Všichni nakonec odstartovali a aspoň několik metrů nad zemí se vznesli a taky šťastně přistáli. Myslím, že pro kluky to byl zážitek, na který ještě budou vzpomínat 😊. Na chatě zůstal Mílek s Pavlíkem. Ti nelenili a pustili se s odvahou sobě vlastní pokořovat Radegast 12° spolu se zelňačkou. Dorazil i Karrlík na ZXR-750. Pokecal a vyrazil zase zpátky domů. Akorát mu po cestě došel benzín :-D. Jelikož jsme bečky dopili, tak jsme ještě nakoupili kask s lahváčema a na večeři vyrazili zase ke Karlovi.

 

Neděle 10.10.

No a je tu den loučení a úklidu. Všichni nakonec dorazili domů v pořádku, a to je důležité! Pánové díky, že jste přijeli a zase doufám brzo na viděnou!

 

Odkaz na fotky: https://www.rajce.idnes.cz/babynek/album/sraz-chata-podzim-2023-honda-vtr-sp

Sraz Světnov - Smejkyho "40" 2023

 

Letos to bylo speciální, jelikož smejky zároveň slavil "40". Hodím sem zatím jen fotky a jenoduchý pokec, snad pak doplníme ;)

Den první - Příjezd:

Ten den jsme se sjeli v sestavě: hostitel Smejky který opět jel naproti skupince s Krušných hor ve složení Jarda, Dan a Véna. Roko dorazil z Černé Hory (to je skoro z Brna, ale to nevadí!) a následně pak večer dojel Babynek s Pavlem. No a začala první trachtace smiley Rychtář tekl proudem!

Den druhý - Nové tváře a staří známí:

V pátek jsme si vyjeli na krátkou projížďku do Křižanova a na zpáteční cestě jsme se stavili do super hospody Na Staré Radnici v Bohdalově! Vařili zde neskutečně dobré jídla a porce byly nesmírné! Odpoledne dojel Mílek jak jinak než svou Octavii v upravě RSV :). Dojel taky Lubor, který a to jsme skoro neuvěřili i slyšel a hlavně dojel v dobré náladě a rozmaru ve svém Hyundai Tucson, jde vidět, že mu Egypt svědčí!

Večer pak dojeli nové tváře a konkrétně Honza a Michal na svých RC 51. Samozdřejmě proběhlo družení a upevňování nových vztahů. Zde se nejvíce angažoval Roko s Mílkem, kteří se za pomoci Mílkových a dalších dovezených destilátu utužovali až do 4:00.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Den třetí - skoro vyjížďka pro další SP:

Tady by chtělo poznamenat, že Pavel vyjel na sraz z pochroumaným prstem, kdy na zahradě prováděl chirurgickou amputaci konce prstu. I když prováděl na sraze řádnou desinfekci alkoholem, i tak se ráno podařilo, že prst začal krvácet a tak jsme museli odpískat plánovanou vyjížďku kamsi do Pelhřimova. Zde jsme měli okouknout jedno řádně upravené SP a Jarda se již chystal využít své vyjednávací metody! Nakonec jsme tedy odjeli opět jen na oběd do Bohdalova, někteří jeli dokonce autem!!! Michal s Honzou plní nových dojmů, naslibovali ženám, že dorazí v sobotu domů a ženám se neodmlouvá! Co se dělo vačer, to už byl jen odvar z posledních dvou večerů :)). Ještě musím dodat, že nás navštívil další milovník těchto klasických motorek a to Karel, který dojel na RSV r.v. 2004. Narazil totiž na Krušnohorskou partu na benzince a tak ho kluci pozvali ať dojede. Což splnil a dobře jsme si pokecali o jeho zážitcích, kdy jezdil CECKY (C.E.C - czech endurance cup). 

Den čvrtý - ukončení a závěr

Tak jak jsme se sešli tak jsme se i rozešli. Smejky se opět projevil jako řádný hostitel. Zároveň zatáhl všechno jídlo a sudy s pivem. Za to od nás dostal i nějaký ten malý dárek! Domluvili jsme se, že na podzim, tedy v září by jsme se sešli u Bejbyho v Orlové (ne v Orlový!). Přesný termín hodíme pak do fóra a taky tady na stránky. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak jen krátký report, ale snad ho doplním ještě! 

 

Odkaz na fotky: https://babynek.rajce.idnes.cz/Sraz_Smejkyho_40_Svetnov_2023

 

 

Sraz Petrovice - Podzim 2022

 

Další ročník vypečeného srazu VTR SP klubu u Bejbyna na chatě v Jeseníkách je úspěšně za námi. Byl speciální. Už třeba tím, že se neopravovala žádná motorka, žádné auto. Žádné šroubování, letování spojů, svařování. Nic. Tak to tu ještě nebylo, přátelé!

Takže se maximálně točilo se škrtící klapkou na výčepním zařízení s pivem Démon 13 pro zajištění maximální akcelerace z chaty … přímo do protialkoholní léčebny.

Rekordní byl sraz i tím, že se zde sice potkalo 8 účastníků zájezdu, ale sjelo se nejméně SP-ček za celou dobu trvání klubu. 3 slovy tři SP! A to jen i díky nově příchozímu Petrovi z Jablunkova, díky jehož SP2 v excelentním originálním stavu, se mohly ostatní SP dozvědět, jak mohly vypadat, nebýt toho, že se všechny podívaly do pangejtu, do nárazníku automobilu, do kačera na okruhu nebo potkaly dózu s černým matným sprejem.

Petr na SP2, kromě toho, že přijel v dešti a 12°C jenom v riflích a kožené bundě, se navíc (dobrovolně) rozhodl nocovat venku na terase, což je obdivuhodné vzhledem k cca 8°C, větru a dešti. To máme v SP klubu zocelené lidi! Drápalík z filmu Vesničko má středisková“ by mohl odolnost jen závidět.

Malá účast SPček měla ale své důvody. Jarda z Chomutova (přijel vozem Alfa Romeo 166 vybaveným 6-válcovým motorem, radiálními pneumatikami a psem s kývající hlavou za zadním oknem) by vzhledem k počasí a vzdálenosti pořádně vymrzl.

Véna má nemocnou motorku, poté co na Pannonia Ringu prováděl na SP „tváření za studena“ některých částí motorky.

Danovi nedovolila přijet politická angažovanost.

Lubor situaci pozoroval z bezpečné vzdálenosti agrárního jihu.

Bejbynovi částečně zakukal motor na Panonia ringu a nyní je v LDN (Léčebna Dlouhodobě Nemocných).

No a jako obvykle i Milleek přijel v autě z objektivního důvodu. Protože by zkrátka nemohl tolik chlastat. Pardon. Debatovat o přínosu inovativních technických řešení Hondy VTR SP v kategorii Superbike.

Pavel dojel na speciální stříbrné edici SP1 „Chimney“ s komínem umístěným na nádrži, kvůli kterému neviděl ani na budíky.

Své si díky počasí užili při zpáteční cestě nazpátek i Smejky na SP a Roko na Firestormu.

Zvláštní ocenění si zaslouží i „Dáblíček200mph“, který sice přijel na italské yebce Aprilii RSV, ale proti původnímu předpokladu, že se jde z domu jen na chvíli projet, tak ho kvalita, smysluplný obsah srazu i hluboce intelektuální myšlenky zaujaly natolik… že zůstal celé 3 dny. Jak to vysvětlil doma, bohužel nevíme. Třeba, že jen šel s košem na odpadky a u popelnic zabloudil? J

Tím, že SP-ček bylo tak málo, že je skoro překonaly v počtu přítomné Aprilie, došlo na Jesenicku k mírnému rozředění koncentrace modelu VTR SP na jednom čtverečním metru. Asi díky tomuto rozředění Smejky každou chvíli se štamprlí v ruce zvolal „Zahustíme!“ A zahustil…

Velice kvalitně se o nás staral hostinský z restaurace Hájenka, který nejen, že nám připravil výborný guláš, ale ještě nám na satelitu naladil tréninky z Moto GP. Muž na svém místě. Milující svoji práci. Více takových! Díky němu jsme mohli na dálku radit jezdcům, jak správně projet zatáčku.

V pátek se nakrátko objevil i prezident SP klubu Sobi. Asi inspirován prezidentem Milošem Zemanem, který občas na setkání s občany jezdí na kriplkáře, přijel Sobi místo na SP-čku verze Cabin nakonec na (fešné) Aprilii RSV 4V Factory. No co. Každý děláme chyby. Snad proto parkoval v rohu hanby – který je určen pro „ne-SP stroje“ v rohu u chaty.

Nakonec se všichni přítomní skoroalkoholici shodli na závěru, že se opět vydařilo a že se už všichni těší jak na další sraz, tak i na okruhovou sezonu 2023. Pavlík

Special thanks patří všem za skvělou atmosféru a zejména Bejbynovi za nadstandardní servis, který na chatě neúnavně poskytoval. Od Bejbyna jsme taky dostali modrá reklamní trika města Orlové, tedy města, které v žebříčku míst, kde by jste chtěli žít, již našlo nové dno, od kterého se může odrazit a jít jen a pouze nahoru.

@Pavlík

 

Odkaz na všechny fotky: https://babynek.rajce.idnes.cz/Sraz_Petrovice_2022/

Sraz Droužkovice - Jaro 2022

 

 

 

 

Odkaz na fotky: https://babynek.rajce.idnes.cz/Drouzkovice_2022/

 


 

Sraz chajda podzim 2020

Na sraze u Jarouška jsem nadhodil téma srazu v září u mne na chajdě a ono se to ujalo. Kluci slíbili účast, a tak už jsem nemohl cuknout :XD

Příprava probíhala následným způsobem…hlavní je zajistit chlazení, sud, maso a taky něco na pobavení. Jelikož jsem potřeboval vyřešit logistiku dopravy, tak jsem zavolal Milkovi jestli pojede taky a pokud ano, hned ho zneužiji a posadím do auta. Mileek celkem bez většího přesvědčování souhlasil, bo prý se s námi bojí na motorce :D.

Chtěl jsem klukům udělat radost a tak jsem se rozhodl zase vzít sebou 4kolku, kdyby náhodou řeč stála a počasí nepřálo, tak ať si můžeme zablbnout.

Čtvrtek

Dva dny před plánovaným datem odjezdu mě přepadla rýmyčka ….super v čase Covidu. No nic po ubezpečení, že rýma ≠ čínská chřipečka jsem tedy vyrazil. Nejdřív byla naložena na vůzek 4kule a oba s Mílkem vyrazily směr Chajda. Já je hned následoval, po tom co mi dofoukli gumy v místním pneu.

Start pro účastníky z Krušnohoří začal již o den dříve, kdy vyrazili ke Smejkymu, kde se měli lehce naladit na sraz a přespat. Přidal se k nim i Rokosi. Cesta se opět neobešla bez technických problému a tak skončila Jardova baterka naložená v potoce.

Po bleskovém zakoupení náhradní baterie už ekipa dorazila ke Smejkalům. Zde mimo lehkého alkoholového opojení se konal i mezidruhový zápas v kopané.

Jelikož jsem zapomnětlivé hovado, tak jsem si po cestě někde těsně před Opavou vzpomenul, že jsem nenaložil maso, to naopak zůstalo naložené v chlaďáku. Rychlý telefonát na Mílka, ale ten už byl taky někde za mnou. No nic, vyřešíme až na místě.

Jarda s Danem, Rokem a Vencou stejně včera vyjedli a vypili Smejkaly, takže grilovačka bude případně až v pátek ;).

Dojezd na chajdu byl už v pohodě a za 20min dorazil i Mileek v autě. Složili jsme 4kuli a šli chystat to nejdrahocennější co jsme přivezli - soudek s pivem a zapnout chlazení.  Je pravda, že po informaci od kluků co byli u Smejkyho, jsem se rozhodl raději pro 12° Radegast, jinak by nám sud asi nevydržel ani dvě hodiny.

V mezičase jsem raději ještě skočil ověřit, jestli v Hájence cca 1km od nás se vaří a čepuje. Po cestě zpátky jsem slyšel už sjíždět ty uličníky z kopce. Dojeli skoro všichni bez ztráty kytičky, až tedy na Rokosiho, který zůstal právě na kopci s píchlou gumou. Pomalu to pak dohrkal za námi. Moje profesionální oprava knotem bohužel nezabrala, pořešil pak novou gumu z Polski.

Dorazil i smolař Sobi, který s hadrem v ruce a karanténou v druhé nám zajistil snídaňové menu na celý víkend. S 2m odstupem a hadrem na hubě nás brzo opustil.

Večerní procházkou jsme si do Hájenky zaskočili na večeři a nějaký ten škopek. Smejky nezklamal a dal si dvojitou porci večeře, na to se přišel podívat i místní kuchař, který nám v dobrém rozmaru pak nabídl jídlo na další den (gulášek libo nebo kolínko?). Volná zábava pokračovala pak večer u lahodného moku. Sem tam se to prolilo nějakou domácí samohonkou od Milka nebo mé maličkosti.

Pátek

Až překvapivě vstáváme všichni bez bolesti hlavy a nutnosti vyblít se z podoby…hold čerstvý vzduch dělá svoje! První na šlapkách je opět největší konzument Smejky, jeho metabolický systém by měli posmrtně vystavit v národním Přírodovědeckém muzeu :-o.

Mileek s Rokosim si zaskočili na nějaké „Fazole jantarowe“ do polska a Roko si tam koupil a nechal přezout i píchlou gumu. Kvalitní sundání a nasazení zadního kola provedli zruční mechanici na opodál stojící žerdi.

Po kontinentální snídani, párek ala lidl a vejce ala Bejby, se rozhodujeme, že vyrazíme na malou projížďku a oběd směr Jeseník. Čekáme ještě na Mirase, který se zdržel u rodiny. Tuším, že kolem 11h vyrážíme. Cesta vede skrz Zlaté Hory a Rejvíz do Jeseníku. Na náměstí dáme v restauračce oběd. Po obědě ještě za námi na náměstí dorazí moje drahá polovička s dětma, jelikož jsou zrovna na lázeňském pobytu v Priessnitzových lázních. Na večer plánuji udělat maso, které za námi zrovna dneska dorazí v podobě bratrance Pavlíka, tak se moc nezdržujeme a vyrážíme na chatu. Po cestě se mi ještě rozepnul baťoh a vyletěl mi teploměr s kapkama :D …Kapky jsme pak našli, měl jsem se na to vysrat, protože mě ta cesta zpátky stála zadní měch na BMW.

Večer nachystám grill a za-úkoluji Milka s Danem jako ohniváky a Grillmastery. Přesně na čas doráží Pavel na své nové Námaze XSR900 s krosnou na zádech plnou naloženého masa, tímto mu ještě jednou děkuji, že mě zachránil. Cesta s cca 4kg masa na zádech asi nebyla žádněj med.

Dorazil také náš otec Fura Lubor a opět se diskutovalo až do rána! Teploty večer nic moc, tak jsem alespoň klukům rozhajcoval kamna ať se jim spí dobře.

 

Sobota

Probuzení do slunečného rána. Dneska to vypadá, že bychom mohli i něco najet. Po ranním rituálu snídaně-hajzl-hajzl (někdo ještě cigáro – hajzl), jsme se oblíkli do moto hadrů a vyrazili na poznávací výlet. Cesta probíhala přes Krnov a Bruntál, kde to je spíše o tom jak se vyhnout autům a opravám cesty. Tady se odpojuje Pavel a míří domů, čekají ho ještě dny tradic na Jawa veteránovi. Pravá kochačka začne při výjezdu z Bruntálu směrem na Rapotín. Krásný úsek pak přes Skřítek a následně i druhá strana Černohorského sedla. V jedné ze zatáček tady pomáháme jednomu výletníkovi na Kawasaki, který si chtěl zkrátit cestu pod svodidly. V plánu bylo se zajet najíst na Křížový vrch, ale když jsme tam dojeli, bylo totálně narváno. Smejky navrhl se zastavit v Písečné v hotelu Rezidence u Jezera. Tady jsme si nacpali bachory a dorazil na chvíli i Sobi na moto. Proběhlo nějaké nafocení motorek a vykynutých jezdců.

Moje maličkost pak vyrazila opět za rodinou do lázní a zbytek osazenstva to vzal již klasickou cestou směr Mikulov - Zlaté Hory – Petrovice Chajda.

Během rozjímání v lázních jsem obdržel telefonát…rozepisovat to nebudu, ale byl o srážce motoristů pod jedním kopcem u nejmenované vesničky Zlaté Hory.

Večer jsme alespoň měli o čem diskutovat.

Kolem 22h se rozrazili dveře a objevil se Karlík. Toho už jsme opravdu nečekali. Hned se zapojil a tak padla další láhev, nebo dvě?..... Po ekonomické rozvaze jsme to asi kolem 1h ráno zabalili a šli spát. Špunty do uší zajistili ničím nerušenou krásnou noc.

 

Neděle

Úklid, plánování dalšího srazu a loučení. Kluci díky, že jste dorazili a na jaře, pokud nám to zase nezakážou se uvidíme!

 

Epilog: Na černohorském sedle si Véna všiml fotografa v jedné ze zatáček a podařilo se sehnat fotky nadupaných neznámých jezdců na vypiplaných mašinách! (proslychá se , že jeden z nich byl i sám VR46 :-O)

Ostatní foto: https://babynek.rajce.idnes.cz/Sraz_chata_podzim_2020/

Foto ze sedla: https://babynek.rajce.idnes.cz/c._sedlo_2020/

 

Vysočina Tour 2018

 

Jak je u nás v klubu pomalu už zvykem. Jarní sraz roku 2018 opět zas a znovu vyhrála VYSOČINA.

Je nutno dodat že každoroční třenice kolem místa a termínu se nám nevyhnuli, ale jako vždy nakonec vše vyřešeno a já už se od zimy mám na co těšit. (to jsem v té chvíli ještě nevěděl, že se budu účastnit srazu jen jako divák) Po obvolání a prověření všech míst kde jsme už byly bohužel špatné zprávy všude v daný termín obsazeno. (vybrali jsme výkend, kdy se jedou SBK a to už je Vysočina natřískána dovolenkářema) Nakonec se mi podařilo sehnat pěkné ubytování v mé rodné vesnici Světnov.

Vše zamluveno domluveno a já nedočkavě vyhlížím termín srazu. Jenže v pondělí 30. dubna přijde pro mě úplně nová bolestiví a drahá zkušenost, se kterou jsem tedy nepočítal. V práci mám volno a tak sedám na SPéčko abych se nejen svezl, ale taky projel část trasy na srazovou vyjížďku. Bohužel už jsem ji nestihl projet celou. Co se stalo už všichni víte. Za NMnM mi došel talent a motorka i Tomík se proletěli do škarpy oba pořádně dolámaní a šokovaní. Naštěstí oba přežili a tak od první chvíle kdy jsem začal v nemocnici vnímat jsem chtěl aby se sraz uskutečnil i když budu kryplíček. Rozhodnutí jsem nechal na členech Clubu, kteří nejen že nezklamali a  i mě potěšily, když se rozhodly, že přijedou.

Nakonec se to domluvilo tak, že ubytování ve Světnově se zruší a moji milí dá se říct už rodinný kamarádi přijedou ke mně domů.

Čtvrtek den D. Sice mám ještě dopoledne nějaké vyřizování, ale už se nemůžu dočkat odpoledne kdy dorazí první várka borců. Odpoledne tedy sedím doma, pergolka nachystaná soudek naražen a já netrpělivě čekám a v tom slyším dunění jak když má přijít bouřka kterou svět neviděl. Prdlajz bouřka ale Jarda, Dan a Véna stojí před barákem a vjíždějí do garáže jako vítězové. Probíhá klasika, vítáni, převlíkaní a najednou sedíme u pivka a zdělujeme  si zážitky. Večer jdeme poslušně spinkat a těšíme se na pátek, kdy dorazí Babyn a Lubor.

Pátek ráno nevypadá úplně ideálně. Mraky zataženo a vypadá, že snad bude pršet. Nakonec se domlouváme, že vyjížďku co jsem měl pro kluky naplánovanou zrušíme a počkáme na dojezd zbývajících kousků. Takže jediný úkol pátku byl oběd a klid na lůžku. Odpoledne přijíždí zbytek, Babyn i Lubor dojeli v pořádku a je zase větší sranda. Jak to tak bývá všichni se navzájem překřikujeme, protože každý chce zdělit ostatním co nejvíc informací. Na pergole to hučí jak v úlu. Navečer se to přeci jen zklidňuje a mi u grilování provádíme slušnou konverzaci pod vedením Lubora. Jediné co mě zaráží a všechny náš co tam sedíme je téma. Místo toho abychom se bavily o babách (hlavně Jarda) motorkách, chlastu atd. povídáme si zážitky z nemocnice, jaký kdo měl úraz, vyšetření prodělal jakou měl nemoc. Prostě jak parta důchodců (i když někteří z nás už jsou Lubore) kteří si jen stěžujou . Nakonec spokojeně uléháme do postelí.

Na sobotním programu je konečně naplánovaná vyjížďka. Po obědě posílám kluky na trasu kolem ZR a jediný Lubor se mnou odjíždí domů na polední klid. Bohužel v sobotu nás opouští Jarda který musí domů ale jak se záhy ukáže, doplní nás další člen našeho Gangu. Nakonec odpoledne přijíždí Sobík náš zmatený prezident který si neumí zajistit dovolenou takže přijede jen na otočku. Navečer se line ve stylu sledování závodů a pouštění videi z předešlých srazu. Opět je dobrá nálada ale z ponocováním to už nepřeháníme protože zítra je odjez domů.

Neděle ráno je vždy trochu smutná. Snídaně balení a postupný odjezd kluků. Nakonec zůstávám doma úplně sám ale s pocitem dobře prožitého víkendu . Do paměti se nám všem vrývá nová hláška kunda kund (že Jardo) Tímto bych vám všem chtěl moc poděkovat, že jste dorazili a pořádně mě rozveselili a utěšili že vše se zpraví zahojí. Moc si toho vážím. KLUCI DÍKY.

Smejky

 
Vysočina tour 2017
 

Tak a je to opět tady. Rok se s rokem sešel a je na čase naplánovat 1. setkání (tak zvaný jarní sraz) v roce 2017.

Jelikož je Vysočina v srdci České republiky velmi dobře strategicky umístěna, opět na mě padlo uspořádat jarní sraz 2017.
Po krátké domluvě byl vybrán termín a
zbývalo jen zamluvit nějaký ten správný objekt pro bydlení.
Jelikož už nejsem žádný zelenáč v pořádání srazu, věděl jsem co mě čeká a co moji mílí pacholci potřebují k prožití dovolené na 2 kolech.
První volba padla na Rokytno a školu u Honzy. Byli bychom tam už po 3., ale bohužel nebo bohudík to nevyšlo.

Ani si nedovedete představit kolik pensionů jsem obvolal než jsem našel ten správný a dnes už můžu říct, že to byla z prdele klika.
Takže shodou okolností opět Rokytno, ale Pension u Martina.

Vše zamluveno a dohodnuto a už jen vyhlížím ten kýžený prodloužený víkend, kdy se opět sejdu se svými dobrými kamarády.
Dalo by se říct, že už rodinnými kamarády.

A je to tady, 25. květen, čtvrtek. Už brzo od rána jsem na nohách (nemohl jsem dospat - jako malý kluk).
Probíhají první telefony, kdy kdo dorazí a zjišťuji, že mám poměrně čas a nakonec se domlouvám se Sobíkem, že mu přijedu naproti, abych  se také svezl.
Zajel jsem tedy koupit sud, vyzvedl chlazení, koupil minerálky a už to valím na penzion vyzvednout klíče.

Dohoda zněla, že ubytovaný budeme soukromě a na penzion budeme docházet na snídaně a večeře. Když jsem zjistil, jak je to daleko a k tomu 2x denně, zajistil jsem radši auto na převoz.

Vše tedy připraveno a já vyrážím naproti Sobovi. Potkáváme se u Poličky, kde kecáme a jako první se ubytováváme.
Potom probíhají telefonaty s ostatními. Dan, Jarda a Véna jsou v zácpě na dálnici. Lubora potkávám na benzínce a směruji ho na Rokytno.
Babyn a Rokosy mají přijet až v pátek. Pomalu se sjíždíme. Jenže v tom už, jak to bývá zvykem, přichází první omluvenky.

 

  

Vyrážíme na první večeři a zjišťujeme, že se budeme mít opravdu dobře.
Jídlo dobré, ale ty porce až moc.
Po večeři už klasika - sud naražen, pivo teče a klábosíme až do pozdních hodin.

Pátek ráno začíná dobře (to ještě nevíme, co nás čeká). Krásně vyspalí, sluníčko svítí,  napapaní zjišťujeme, kdo kdy dorazí, že bychom jeli místo vyjížďky naproti dalším "kouskům".
Jenže v tom to přišlo, otvírám dveře garáže - je problém. Po kontrole strojů zjišťujeme, že Vénovi prolíná benzín u nádrže, což neni až tak katastrofa, ale Jardovo sp se pochcalo z vidlí.
Kdyby jenom trošičku počuralo, ale doslova pochcalo. Dali jsme hlavy dohromady a rozhodly jsem se, že to neni problém vyměnit olej a vše okolo. Prý stačí zajistit díly olej a nářadí.
Kluci se kasají, že max 2 hodinky práce. Sedáme na motorky, Jarda opatrně, aby se nevyboural kupujeme olej a díly a vyrážíme ke mně do garáže na výměnu.

V garáži rozbalujeme hlavní stan. Motorka visí ukurtovaná za brýle ve vzduchu a "Hlavní mechanici" Véna s Jardou se pouští do opravy.
My ostatní sedíme a jen tak z povzdálí povzbuzujeme. Dojde i na chytré řeči, které se mechanikům nelíbí, ale je sranda.
Po sundání vidlí a následném vylití oleje přijde problém. Vidle nejde vysunou z tubusu. A jak říká pravidlo: "když to nejde silou - zkus to ještě vetší".
No co si budeme vykládat,  všichni jsme se na tom vystřídali jak na levný šlapce dokonce i dvojmo.
Bylo hezký pozorovat změnu nálad z úplného zoufalství až po krásné uvolnění jako že se nic neděje. Došlo to až tak daleko, že Rokosy i Babyn místo na Rokytno, jeli oba dva ke mně do garáže.
No nakonec jsme to jen přeci vykoumali a jednu vidli spravili a druhou odsunuli na zítřek. Po pár telefonátech jsme zajistili teflonové kroužky k sobotnímu odběru a dohodli, že dokončení opravy proběhne v sobotu.
Jelikož bylo už 18 hodin museli jsme pomalu spěchat na večeři a Jarda dokonce potupně autem.

    
Večer u pivka a dobré zábavy jsem naplánovali sobotní program a to:
Skupina A to jest já vyrazí směr Ořechov pro kroužky a doveze do garáže
Skupina B Jarda, Véna a Lubor pojedou do garáže a opraví
Skupina C to jest ostatní se budou flákat a čekat až bude spraveno.

Ráno běží vše jak na drátkách já vyzvedávám kroužky kluci už čekají v garáži a jde se montovat. Bohužel i když už nenastal žádný zádrhel, oprava se protáhla, a tak jsme byli nuceni zrušit prohlídku muzea v Sezemicích. No co o muzeum jsme přišli (snad příště), ale na malou vyjížďku čas přece jenom zbyl.

Tak tedy vyrážíme s dohodou, že zastavíme na kafčo v naší známé hospůdce Zámecké  (kdo jezdí na srazy pravidelně, ví jakou srandu jsme tam zažili posledně).
No a co se nestalo?! Hospoda zavřená a nikdo se ani nediví, protože to tam bylo příšerný. Nakonec nacházíme azyl v taky známe Romantice, kde si tu kávičku dáváme i s pohárem.

 

 

Sobota večer je už taková zaběhlá klasika pivínko teče, zábava probíhá, fotí se motorky o 106  a jak je nám dobře, najednou na hodinách 3h ráno.
Je vidět ze z parádní partou ten čas vždycky strašně utíká.

Neděle ráno je vždy taková smutná. Probíhá balení a loučení. I když jsem všechny prosil, aby jsme vydrželi ještě do úterý, tak nakonec všichni odjeli a já zůstal sám.
Sice sám, ale s dobrým pocitem a krásnými vzpomínkami, že jsem prožil pěkné 4 dny s bandou správných lidí a jak jsme psal - takovou už rodinou.

A co závěrem.
V první řadě poděkovat své ženě, jak se o nás postarala - kávičky a buchtičky během opravy.
Poděkování patří i Penzionu u Martina za péči o nás a dokonalému přežrání.

PS: Kdo nevěděl Lubor a Jarda hráli fotbal při čekání na mě. Děti vzkazují, že to bylo 4:4, tak kdy to prý dohrajete?!

Zdraví Smejky!

apropo, více fotek tady:

sobik76.rajce.idnes.cz/2017_VTR_SP_sraz_Rokytno

babynek.rajce.idnes.cz/Sraz_VTR_Vysocina_2017/

 

 
 
 

Sraz chata 2016

 

Pozdně-letní prozaické odpoledne.

 

Jak začít? Asi nejlépe tím, že jsem z rodinných důvodů prošvihl sraz v Lázi u Příbrami, který organizoval Miras. Což mě samozřejmě dost štvalo. Přičtěte k tomu ještě i velký absťák z motorky a nápad je na světě.

Po opatrném dotazu na fóru se pár odvážlivců co by přijelo ke mně na chajdu do Jeseníků, našlo. Už v té době bylo jasné, že nás určitě nebude tolik jako na srazu v Čechách, ale já jsem rád, že se potkám aspoň s některými starými tvářemi.

Se Sobíkem jsme se domluvili a za což mu patří velký dík, že občerstvení zajistí on a já budu moci tedy vzít motorku a nejet potupně autem  J.  To že se mi do tohoto plánu málem připletla vyšší moc a moc nechybělo a sraz jsem den předem zrušil, popíšu v následujícím textu.

V pondělí, kdy do srazu zbývali 4 dny, se budím s pálivou bolestí očí a už tuším, že se mi vrátila moje v poslední době opakovaná infekce do očí. Do úterka jsem se snažil všemi mastmi doma infekci zažehnat, ale bohužel to bylo horší a horší. Navíc jsem měl ve čtvrtek a pátek ještě odjet na služebku do Hradce Králové. Ve středu ráno je mi jasné, že se na žádnou služebku nejede a že mě návštěva očního nemine. Na středu a čtvrtek si beru volno a kapu si do očí a mastím mastmi co to jde. Pátek ráno už něco i vidím J. Každopádně musím, přece jsem to slíbil a už to nejde odvolat. Ujišťuji ženu, že oči jsou už prakticky v richtiku a na té motorce to dám :D. Odpoledne balím věci do baťůžku a vyražím do garáže. No cesta nic moc, stojím 2x po cestě abych si nakapal do očí, ale dá se to vydržet. Na chajdu dorážím prakticky v přesně v 17h. Je třeba, ale říct, že mé problémy byly marginální oproti tomu, co prožilo Smejkyho oko při srážce s pukem a Luborovi problémy se sluchem! Jsme se sešli! Dva skoro slepí a jeden prakticky hluchý. :D

Jen co dorazím, volám Sobíkovi a v dálce na kopci už slyším nějaké známé zvuky! Mám pravdu, do pár minut už není pochyb a za zvučné melodie dojíždí Smejky s Luborem. Načasování vyšlo na výbornou.

Po chvíli také doráží Sobík v autě se soudkem piva, chlazením a občerstvením. Samozřejmě se vrhneme hned na soudek a už doplňujeme pitný režim. Mezi tím mi volá Mílek, že je někde v Opavě a Jarda s Pavlem (bratranci od manželky) už taky jsou někde v Krnově. Smejky mi bohužel sděluje, že Dan leží nemocný doma a nebude moct dojet.

Večer už je na místě celá osádka tj.: Já, Sobi, Lubor, Smejky, Mílek, Pavel a Jarda. Je pravda, že Pavel s Jardou ač nepřijeli na Hondách, tak aspoň ten počet válců dodrželi ;). U piva domlouváme co zítra a nakonec se rozhodneme, že zajedeme na Křížák na oběd a dále se už dohodneme.

Lubor na nás opět sype svá životní moudra, ač omezen nynější nedoslýchavostí a tak se dobře bavíme. Poslední zhasíná kolem 1h.

Ráno se vymotáváme z postelí a po snídani, pravidelné obhlídce motorek a nezbytných komentářů se pomalu oblíkáme do kombinéz. Bohužel Pavel a Mílek museli odjet, každého čekaly nějaké povinnosti doma. Zbytek osazenstva vyráží do Jeseníku na oběd. Cesta celkem pěkně utekla. Silnice se já raději komentovat nebudu, ale na dvě pasáže si myslím, že to bylo na lepší dobrou ;).

Oběd byl za mne vynikající. Prostředí kolem chaty na Křižáku bylo taky suprovní. Při obědě jsme diskutovali nad dalším programem. Sobík navrhoval zajet do jeskyně na Špičáku, ale po pravdě, mě se tam moc nechtělo a myslím, že i ostatní nebyli moc nadšení tímto nápadem J. Pak, ale Sobiho napadla spásná myšlenka, které jsem se já ihned chytil! Že prej jestli si nechceme zastřílet na střelnici. Koho by to nelákalo! Plán byl tedy jasný, odjet kousek za Jeseník do Písečné a pak počkat na Sobiho až doveze flinty J. Po cestě nás ještě opustil Jarda, na kterého také čekaly domácí povinnosti.

Na střelnici nás přivítal vitální pán Terkovič. Vyzkoušeli jsme si s brokovnicí střelbu na asfaltové holuby a také na zajíce. Snad všem se podařilo aspoň něco trefit J. Zábava to bylo i pro Lubora, který ač se tvářil, že je pacifista, tak za pokřiku „Imigranti“ posílal kusy olova na holuby. Postupně jsme vyzkoušeli jak Trap tak Skeet. Pro jistotu jsme ale stříleli jen na jeden terč, i když nějaký ten pokus na dva byl, ale to se fakt bez předchozího tréninku nedá. Vystříleli jsme snad 4 krabičky po 25 a postříleli z cca 100ks vržených terčů tak asi 20 :D. Pro nás co jsme stříleli poprvé nám p. Terkovič ještě pustil i „zajíce“, kdy asfaltové kolečko vyběhlo z pravé věže po zemi a nadskakovalo na nerovnostech. Po ujištění, že to trefujou i děti, jsme se nenechali zahanbit a každý si min. jednoho zajíce zastřelil J.

 

     

Po takto příjemně stráveném odpoledni jsme se pak už jen přesunuli zpátky na chajdu a pokračovali ve vyprazdňování soudku piva. Což se nám dařilo až do cca 12h, kdy jsme unavení šli spát.

Nedělní odjezd už proběhl v poklidu a všichni jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme ve vinném sklípku!      Zdar Baby

 
 

 
 
 
Brdy 2016
 
 
Drazí přátelé,
rok s rokem se sešel a opět je za námi další setkání příznivců motocyklů Honda VTR SP, které se konalo v malebné vesničce Láz v okrese Příbram v rodinném penzionu Kunc. Troufám si napsat , že se jednalo i o sraz mezinárodní , neboť nás přijela podpořit návštěva z Maďarska v podání Zoleeho a Katalin , kteří dorazili už o den dříve .
Je čtvrtek poledne a já vyrážím z Prahy směr Láz , kde cestou narážím  na další klubáky Dana, Jardu a nově zúčastněného Vénu. Dáváme oběd a pokračujeme směr penzion, kde nás vítá Lubor s natěšenou paní domácí Kuncovou. Po vybalení všech potřebných věcí a kvůli velkému vedru se odebíráme do místní osvěžovny U Dubu, kde studené pivo opravdu přišlo vhod. Netrvá dlouho a přichází další členové v podání Sobiho, Smejkyho, Lubora a již zmiňovaná návštěva z Maďarska se kterou se vidíme poprvé. Po pár minutách odezírání a Sobiho překladatelské funkci zjišťujeme, že jsou to opravdu sympaťáci, takže sešlost je opravdu vydařená. Doráží za námi i klučina z Benešovska na Varanu, Který přijel pro pár důležitých rad ohledně SPčka, které se mu zamlouvá a chtěl by si ho pořídit. Kdo ví , třeba už má VTRko v garáži :-).
 
 
 
 
Po příchodu na penzion narážíme soudek kozlíka v mini provedení. Ne že by U Dubu měli špatné pivo, ale jedno prý ještě zvládneme. Po delší debatě o všem možném ulehneme asi v jednu hodinu ráno. Kolem třetí hodiny ranní přijíždí Mára, který končil pozdě v práci a nechtěl si tento sraz nechat ujít. na druhý den ráno  kdy se zdálo že už jsme kompletní přijíždí na svém červeném SP ještě Tomáš, který si bohužel odvezl ze srazu špatný zážitek v podobě střetu se srnou. Doufám že i přesto příští rok zase dorazí. Plán dne je jasný a tak vyrážíme směr Radotín do Kart centra poměřit síly na motokárách s výjimkou Lubora, který se v tomto asi padesáti, možná i šedesáti stupňovém vedru odmítal s námi plahočit v kombinéze na motorce. Myslím že jsme ho měli poslechnout dát mu za pravdu, že tohle počasí na to opravdu není. Jo je hold starší a zkušenější. Vyrážíme a netrvá dlouho a zastavujeme technická závada na mém SP v podání prodřeného kabelu a vypálené pojistky. Díky Vencové darované pojistce a Jardovému rychlému chirurgickému zákroku netrvá dlouho a můžeme opět  pokračovat dál. Jsme na místě, kde přichází záchrana v podobě klimatizované restaurace a dobrého jídla. Kluci v zápětí vyráží na motokáry s výjimkou mě a Dana. Rozhodli jsme se v tomhle vedru jistit ostatní borce  z restaurace. Když jsme po závodě viděli naše klubáky takřka v zuboženém stavu přicházet, říkáme si, že bylo asi dobře se téhle akce nezúčastnit. po krátkém leč náročném programu volíme nejrychlejší cestu na penzion, myslím že pro dnešek to všem bohatě stačilo. Na penzionu ještě naše řady doplnil Michal, je teď sice hodně zaneprázdněn, ale za jeho návštěvu každopádně děkujeme. Po lehkém odpočinku volíme večeři U Dubu a posezení v pergole u Kunců s tím rozhodnutím , že na motorku už nás zítra v kombinéze nikdo nedostane.
 
     
 
 
Je tu sobota a na doporučení místních odjíždíme směr Rožmitál do muzea Aerovek, kde bylo opravdu na co koukat. Po prohlídce kde určitě mnozí z nás napásli oči, usedáme do Staročeské hospůdky ke sledování kvalifikace Moto GP v Assenu, kde mnohé svým umístěním potěšil Valentino. Škoda jen, že nedělní závod nedokončil. Po sobotním takřka odpočinkovém dni nás opouští Sobi s Michalem, ale nenecháme se tím rozhodit a řídíme se heslem všude dobře U Dubu nejlépe, kde už jsme asi oblíbení a tak nás paní hospodská vítá překvapením v podobě výborného guláše. Někteří si dávali i dvakrát. Blíží se večer a to znamená jediné a to že letošní sraz se pomalu blíží ke konci. Zítra se všichni odebereme ke svým domovům. V neděli ráno po rozloučení s naší návštěvou z Maďarska a s paní domácí usedáme na motorky a odjíždíme.
 
Ps:1 Chci poděkovat manželům Kuncovým za příjemné ubytování i služby v penzionu Kunc.
Ps:2 Taktéž bych chtěl poděkovat Zolimu a Katalin za jejich účast a doufám že se ještě někdy uvidíme.
Ps:3 A v neposlední řadě díky všem členům i majitelům Sp za účast letošního srazu v Brdech.
 
Díky Miras
 
  
 

 
 
                                                                                                       Winerace 2015
 
 
 

Myšlenka, spojit naše tradiční setkání majitelů Hondy VTR SP s jízdou na okruhu, zazněla na našich srazech v minulosti několikrát. Tak jsme si s ní tak nějak nesměle pohrávali, až dozrál ten správný čas. Zbývalo už jen vybrat datum, zajistit počasí a rozhodnout se mezi Brnem, Mostem a Lagunou Seca. Most chtěli Čecháčci, aby to neměli daleko, Brno Moraváci, aby to neměli daleko a Lagunu já, protože ji miluji. Ale protože je daleko, tak jsem to ostatním ani neříkal.
Rozhodnutí padlo na Brno, protože ho mám blíž, jak tu Lagunu Seca. A protože už máme nějaké zkušeností z druhé akce nazvané „In vino veritas“, kterou pořádáme pravidelně v listopadu,  nápad spojit sraz s ježděním na okruhu a popíjením vína byl na světě. Představa západu slunce se siluetou Pálavy zrcadlící se v Mušovských jezerech se sklenkou Chardoné v ruce byla prostě lákavá.
OK, domluveno. Termín vybrán na květen, předseda Sobi dostal za úkol zajistit vše potřebné s okruhem a na mě zbyl ten zbytek. To znamená zajistit ubytování, program, zábavu atd. Samozřejmě jako vždy se to neobešlo bez toho, aniž bych se hned na začátku nas.../rozlobil/ kvůli laxnosti některých známých individuí, ale poté, co se laskavě vyjádřili, jsme to mohli rozjet naplno. Protože okruhový den připadl na pondělí, pozměnili jsme zažité zvyklosti a rozhodli se pro termín sobota až úterý. Jako vždy se samozřejmě našli potížisté, kteří na celý termín nedostali propustku, protože buď ještě kojí, nebo teprve budou kojit, nebo musí být nezbytně u gynekologického vyšetření, nebo musí být prostě někde jinde.
Sobota /teď nemyslím předsedu/ je přede dveřmi a zatímco ještě před pár dny vypadala předpověď počasí tragicky, skutečnost je naprosto ideální. V poledne přebírám klíče od penzionu ve Strachotíně a s přítelkyní Martinou čekáme na prvního návštěvníka. První dorazil Baby, po několika telefonátech nalézá správnou cestu skrze mnoho rozkopaných dědin Smejky s Danem a Jardou, skalní to borci, kteří tu se mnou setrvali až do úterý. Po nich dorazil ještě Sobi. Měl dorazit ještě Knedla, ale má z nás nejhorší vrak, tak nenastartoval a zůstal doma.
 
                 
 
      
 
 
Připravil jsem jim, pacholkům, královské přivítání v podobě škvarkové pomazánky, domácího chleba a basy piva, což je, zdá se, uspokojilo. Podívali jsme se na hokej, ten nás moc nepotěšil, bo jsme dostali klepec od Kanady, rozloučili se s Martinou a protože objednaný dámský doprovod nedorazil, protože nenašel cestu přes ty rozkopané vesnice, vyrazili jsme do blízké hospody na pivo a pečené prase. I když to vypadalo, že to prase mám na svědomí já, nebylo tomu tak a čestně jsem to přiznal. Noc byla tropická, tak jsme tam vydrželi opravdu dlouho a někteří ještě dýl.
Na neděli byla naplánovaná vyjížďka, jak jinak. Jižní Morava nenabízí zdaleka takové možnosti, jako třeba Vysočina nebo Šumava, ale snažil jsem se vybrat to nejlepší. Ráno ještě dorazil Michal a  vyrazili jsme pro tento den v kompletní sestavě 7 lidí. Na oběd jsme se zastavili ve stylové hospodě Sýpka v Jevišovicích a hovězí líčka s bramborovou kaší všechny nadchly. Jen Dan si dal svíčkovou s osmi, ale nadšen byl taky. Takový ideální oběd do kombinézy.
 
 
Cestou zpátky jsme ještě přibrzdili ve Sportbaru v Moravském Krumlově, kde jsme se podívali na závod MotoGP. Doufaje, že vyhraje božský Valentino, protože to by nám pak musel jeho fanatický obdivovatel Dan zaplatit útratu v hospodě. No, Vale nevyhrál a Dan ušetřil. Aspoň, že nám ten závod zpestřila svojí přítomností Martina.
 
   
     
 
Po návratu na základnu přijel ještě Miras. Milovník vína Baby šel obejít sklepy s nadějí, že se tam pořádně napojí, ale u ostatních alkoholiků, převážně pivařů se nesetkal s pochopením, tak mu nezbylo, než něco vinného moku zakoupit individuálně. Každopádně, i tento večer byl letní a opravdu došlo na romantické posezení v západu slunce s Pálavou zrcadlící se atd, jak už je popsáno výše.
A je tu pondělí, den, pro který jsme to všechno dělali. U některých jedinců je patrná lehká nervozita, protože budou na okruhu poprvé. My zkušenější – já, Sobi a Baby se snažíme jim předat svoje moudra. Ale, protože se sami nedokážeme shodnout na tom, co je pro jízdu na okruhu lepší, tak jim tu nervozitu ještě zvýšíme. Příjemným bonusem je to, že Sobi zajistil služby profi fotografa, který zkusí naše snažení zdokumentovat. Po obědě vyrážíme do Brna, kde se k nám připojuje Jirka, který přijel s dodávkou a hrdina Fujitsubo, který přijel z Práglu po D1 a hned se zas po ose bude po D1 vracet. Heroický výkon, ale nikdo ho k tomu nenutil, klidně mohl se zbytkem zpátky na základnu. Start do první jízdy trochu zpestřil fotograf, který ve snaze zaujmout atraktivní místo byl lapen pozornou ostrahou a zadržen. Vše nakonec stihl a fotil.
A je to tady, 18:00. Já, Sobi a Baby jsme si rozdělili začátečníky a vyrážíme zlehka na dráhu na seznamovací 2 kola. Ve třetím začínáme tahat, já teda moc ne, bo mám nový lak, nové chladiče, nové výfuky, novou kombi a celkově jsem taková leštěnka. Už i muchy na kapotě mě rozlaďují. To ještě netuším, že mouchy budou to nejmenší, co mě rozladí. Nejprve proletí kolem pár cizích rychlíků, pak nadrženej Babyn, nadrženej Sobi a pak už přede mnou i za mnou nikdo. Tak si tak kroužím, libuji si, jak to jde a jak to pěkně klopím. Ve čtvrtým kole poprvé pravý kolínko, v pátým i levý. Co si přát víc. V čase 18:21 projíždím cílovkou a v duchu lituji, že už bude konec. Že bude ještě dřív, než očekávám, si nepřipouštím. Přijíždím na Áčko, levá, sklápím do pravé, kolínko, a ejhle, ramínko a ležím. Už tyto situace znám, není to poprvé a tak držím řidítka, kloužu se s mašinou, vnímám ten známý skřípavý zvuk a říkám si, že ji nesmím pustit, ať se v kačeru nerozkutálí. Tak se neroztočila a kdybych ty škody nemusel platit ze svýho, tak si troufnu říct, že jsem si ten skluz i užil. Mě nic není, nic nebolí ani teď, ani později, ale orvanej sem dostatečně. Nálada na bodu mrazu, má holubičí povaha se změnila na krajně vznětlivou. Zejména po té, co ke mně běží silně obézní traťačka s pokynem dostat motorku za svodidla. Ten běh ji tak vysílil, že já tlačím, jak debil na pokraji zhroucení kačírkem a ona zlomená během se jen přidržuje, aby sama neupadla. No nic, pojízdný to je, dostávám pokyn, že mám objet okruh po obslužce, tak aspoň jedu někudy, kde jsem ještě nikdy nejel. Ostatní jsou v pořádku, někteří si dávají ještě druhou jízdu a dá se asi říct, že svůj účel akce splnila.
 
       
 
  
A to je asi vše. Já, Smejky, Dan a Jarda se vracíme na základnu a v hospodě dlouho do noci rozebíráme naše zážitky. Hospodský v prázdný hospodě trpělivě čeká, až se vykecáme, ale chlapi dovedou zatahat i s půllitrem, tak se mu to zřejmě vyplatí. Ostatní jedou za svými povinnostmi, tak se o své dojmy nepodělí. V úterý ráno posnídáme, trochu poklidíme a kluci vyráží k domovu. Já ještě čekám na Martinu, aby mi pomohla s odvozem některých propriet, předávám klíče a tím dělám tečku za touto vydařenou akcí.  
Takže, všem zúčastněným dík za skvělou akci a na závěr si vypůjčím Jardova slova – mám kolem sebe pár kamarádů, ale vás, pacholci, vždycky rád vidím. I když mě na začátku plánování pokaždé hnete žlučí.

HOWG   Lubor
 
 
a to je on, co za to může...... ;)
 
 
 
 

 
 
Vysočina 2014
 
 
 
 

Tak rok se s rokem sešel a já vyhlížím sraz sp klubu, který pořádám já (Smejky) a to opět na Vysočině.

Jelikož nám minule počasí totálně nevyšlo (z  některých závodníků se stali postupem času fotbalisti) tak i přesto jsem dostal důvěru na reparát. Pro letošek byl vypsán jenom jeden termín, takže odpadla tahanice o datumu konání. Ani chvili nebylo pochyb, kde se sraz uskuteční, takže opět hotel Sport v obci Rokytno u mého kamaráda Honzi a jeho paní. Už teď bylo jasné, že nás bude o jednoho človíčka navíc, protože přítelkyně majitele byla těhotná, takže Adélka přivedla na svět maličkou Eby, která se náramě podobá tatínkovi (kdo přijel ve čtvrtek mohl vidět na vlastní oči)...

Velká gratulace za celý Klub SP.

 

Je čtvrtek den D a já po předešlém selhání z minulého roku vyrážím směr Rokytno už v 9 hodin.

Počasí je parádní a tak vyčkávám první nájezd klubáků. Jenzě  je  před pátkem 13 a najednou chodí jedna špatná zpráva za druhou. Volá Lubor, že nedorazí, protože jeho spéčko je stále nepojízdné takže nemá na čem docupitat, ale slibuje, že přijede autem na sobotní grilovačku. Jak tak sedím a popíjím kávičku, tak pípne sms od Knedli!“průser v práci vrtulníky padají, takže dorazím až v pátek navečer“ řikám si no co se dá dělat, když v tom volá sám prezidento Sob, že taky nedorazí - je v presu nestíhá, takže přesun příjezdu až v pátek s klukama z Ostravska. Tak tu sedím už nervózní jesti nezůstanu nakonec na hotelu sám. Pro jistotu volám Danovi jak jsou na tom. První dobrá zpráva - ve 12 hod vyjíždíme, takže okolo 15 jsme tam. Je vidět, že kluci z Chomutova jsou 100% spolehliví. Abych se nenudil, tak se domlouvám, že kluky vyzvednu u Jihlavy  na sjezdu a spolu dojedeme na hotel. Dan a Jarda jsou přesní, jak hodinky. Po 15 hod se potkáváme na sjezdu a frčíme směr Rokytno.

 

 

 

Po výborné večeři usedáme ke stolu a narážíme soudek. Rok jsme se neviděli a tak debatujeme o všem možném a při tom čučíme na fotbálek. Probíráme plán na další den, což je pátek 13., takže krizový den.

 

Pátek ráno po snídani plánujeme den, kam na vyjížďku a kdo všechno dorazí. A jak to tak bývá pátek 13. se vyznamenal - přichází špatná zpráva. Babynovi za Opavou vypovědělo Spéčko poslušnost, asi mu na té Pannonce dal pořádně zabrat…. :D. Jirka je nucen pokračovat do Šumperka na benzínku sám, kde měl sraz se Sobem a Knedlou . Chudák Babyn - potupně se vrací domu s motorkou na plaťáku. Přejeme brzké uzdraveni Spéčku. Sluníčko svítí - paráda počasí a my - pouze 3 vyrážíme na vyjížďku, ale už dopředu víme, že kolem 4 hodiny přifrčí odstřelovač Michal se svým stříbrným šípem. Tak vyrážíme vstříc krásným silnicím a pěknému počasí. V obci Moravec stavíme na obídek v Zámecké restauraci (kde jestě netuším, co se bude dít  v hospůdce v sobotu až nás tam dorazí většina). My usedáme ke stolu a dáváme si dobroučké jídlo a jak to tak už bývá zvykem Jaroušek svádí servírku s nekalými úmysly. Proběhne obligátní kávička a my už koukáme na hodinky, abychom stihli dorazit na penzion než přijede Michal.

 

Po přivítání s Michalem roztáčime do půllitru další litříky pivka a vyčkáváme dojezd další skupiny, bohužel už bez Babyna. Mezi tím doráží a připojuje se k nám náš kamarád Rokosy (jeden z prvních členu SP klubu), ale už bez Spéčka a na fárošovi bo mu Spéčko nesedlo. Jelikož odpoledne pomalu utíka a blíží se k večeru, když v tom za hřmotu (prvně jsme se lekli jestli nebude bouřka) doráží další tlupa borců. Konečně tak Sob, Knedla, Jirka jsou na světě - tedy na Rokytně.

    

Samozřejmě nálada je hnedka veselejší, protože čím více zavodníků, tim více srandy (ale to už řikal i mistr Colin). Po ubytování a spolykání večeře zábava nabírá spád. Knedla baví svýma historkama z práce celou tlupu. V mezičase dojde na vzpomínku minulého roku a tak jdem oprášit nohejbalový um ( k výsledku se nevyjadřuji nechali jsme Jardu se Sobem vyhrát ). Po dlouhé debatě až do 3h. do rána padají první hesla srazu TO JE HALUZ a POUŽÍVÁNÍ PŘÍTELKYNĚ. Taky přejmenujeme jednu zatáčku v obci Koníkov na ROKOSYHO zatáčka. Proč ne, když může mít zatáčku SCHWANTZ, proč ne ROKOSY. Jdeme spinkat a těšíme se na sobotní výlet.

 

Sobota ráno nevypadá nějak růžově - honí se mraky a vypadá to, že by mohlo i maličko sprchnout, ale taky nás opouští Rokosy a prezidento SOB (ah ta láska nebeská - no jo čerstvý ženáč, nechce si to hnedka pokazit). Taky ráno na otočku doráží další členové známí DH a zbrusu nový Miras. Plán je jasný. Nabíráme směr Jimramov (trochu nás potrápil deštík, ale jen trošku), kde nás opouští Sob - potom směr Bystřice, kde odjíždí domů Rokosy a my se domlouváme na oběd. Zajedeme na Zámeckou do Moravce, tam to bylo včera dobrý. Bereme za kliku u Zámecké a uvnitř plno, tak bereme zavděk i zahrádkou. Usedáme a ještě netušíme, co se bude dít. Co se dělo, to jsem ještě nezažil. Oběd trval 3 a půl hodiny - jídlo nic moc - na katův šleh snad sháněli opravdu kata a finále takové, že Michal šel pro dvě pití do trojky a přinesl 1 půllitr - prej došlo sklo, tak se mají rozdělit katastrofa :-). Naštěstí jsme vše přešli z grácií, protože jsme se aspoň nasmáli a pobavili vedlejší stůl.

Závěrečná věta servírky po zaplacení účtu bylo: “ Snad mi to vyjde“. Kafíčko jsme radši nepokoušeli, protože to by bylo na další hoďku a my chtěli jezdit. Sedláme stroje směr Křižanov a Velké Meziříčí, kde se od nás odpojuje DH a my pak dorážíme do ZR na vytouženou kávičku. U kafíčka probíráme další průběh a domlouváme se, že protáhnem ZR Mirase na směr Praha a pojedem na Rokytno (Jinak Miras je veselej kluk a doufám, že příště ti to vyjde na delší dobu). Celá parta frčí směr penzion a já se ještě domlouvám s Michalem, že to jestě trochu protáhnem. Musím řict, na to, že jsme si řekli pojedem v klidu, docela slušná palba (nebojí se toho snajpr jeden).

    

Tak i my (Michal a já) dojíždíme na penzion a jsme kompletní. Znovu zasedáme ke stolům s pivkem a kecáme o všem možným, když v tom zvoní telefon. Lubor se hlásí, že je už před Rokytnem a za pět min je tam. Paráda - Lubor dojíždí (bohužel pouze autem, ale nevadí ) přivítáme se a pomalu se začíná schylovat k oblíbené grilovačce. Tentokrát nás počasí nezlobí a my můžeme sedět venku, opékat maso a klábosit. Lubor je čerstvá síla a hned vypráví nové a nové příběhy (kdo Lubora zná, tak ví, že by mohl z fleku jít do televize místo Donutila). Nálada je parádní, maso super a zábava v plném proudu nakonec doslova a do písmene sežereme 10 kilo masa jako by nic. Večer usedáme k televizi a koukáme na fotbálek, ale s pitím a ponocováním se to už moc nepřehání, protože většinu čeká zítra dlouhý přesun domu.

 

Ráno jsou všichni jak rybičky a po snídani se pomalu balí a chystá se k odjezdu. Ještě než se všichni rozjedou, stojíme na terásce a hodnotíme zážitky. Nakonec se domlouváme, aby pro velký úspěch podzimního, tedy spíš zimního setkání klubu, Lubor už po třetí domluvil akci s názvem VINO VERITAS. Kluci dobalují poslední věci a pomalu vyráží k domovu. Probíhá hromadné loučení a to s jedním otazníkem - kam se pojede na konci léta na setkání. Ale to už je celé na nás a na naší domluvě.

Nakonec i já opouštím Rokytno a loučím se s Honzou. Myslím, že když za sebe a to i za celý náš klub "Děkuji Honzovi"  - je to na místě. Opět se o nás Honzík výborně postaral a já můžu odjíždět s dobrým pocitem, že jsem strávil 4 dny s dobrou partou lidí a v příjemném prostředí.

Závěrem:  Hoši děkuji, že jste dorazili a letos jsme i něco najezdili, takže vzkazuji mé Motorkářské rodině: "MÁM VÁS RÁD"…….        

 PS: zvláštní poděkování Danovi za vyřízení pokuty za špatné parkování - děkuji                              ušetřil jsi mně min 200kč. DÍK.

Celý tento příběh je smyšlený a nezakládá se na pravdě. Podobnost s jakýmikoliv osobami je čistě náhodná. Konal se vůbec nějaký sraz SP KLUBU ?!  No jo, jen to světlo jsem Vám nechal svítit..... to jsem jáááááá  :D

 

Děkuji Smejkymu za vyčerpávající zpověď.  A pánové!!!!!!   Příště povinně všichni foťáky!!!  Hawk Sobi  ;)

PPS:  Taky Tě máme rádi….  :D

 

 

 
Vysočina 2013
 

 

Letošní rok je pro mě velmi časově náročný a mám pocit, že nestíhám vůbec nic. Cabínka je ve stavu „rozpracovaném“, druhé SPčko naštěstí jezdí, ale i tak letos s bídou 500km. No co……  ještě, že tu máme sraz, tam aspoň něco najedu.  

„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, na kopečku, kde dost možná ještě leží zbytky sněhu a dost možná ještě dál, leží vesnička Rokytno …..“  Tady byl cíl našeho letošního setkání. Pořadatelem se samozvolil skoro místní Smejky a vybral tady ubytování a jak se později ukázalo, velmi prozíravě vybral ubytování s tělocvičnou. :D   

Celý týden jsme všichni nervózně vyhlíželi předpovědi počasí a doufali, že to co má přijít nepřijde a pokud ano, tak v tom nejmenším možném měřítku. Bohužel předpovědi nelhali a ve čtvrtek začalo lejt!!!.....   pro některé části naší vlasti pršet nepřestalo – přišly povodně.

Ve středu večer volám Knedlíkovi a domlouváme se, že vyrazíme co nejdříve, abychom se vyhnuli vodě. Sraz domluven v Mohelnici na pumpě o půl jedenácté, abychom byly ve dvanáct v Rokytnu. Smejky říkal, že tam od dvanácti bude, tak to snad klapne a bude to suchou nohou…..    (meteoweby říkaly:  ve dvanáct se roztrhne nebe.)   - a ono jo, vše vyšlo +/- na minutu!!   Jen to nebylo suchou nohou, krápat začalo 15km před Rokytnem.  Přisvištěli jsme do Rokyta přesně ve dvanáct, nebe potemnělo……. Brána u penzionu zamčená…… sakra……začíná slejvák!!!!!  Tasím telefon, vytáčím Smejkyho…. „ čau kde jseš?... Ty vole já jsem ještě doma!“  Zbijeme Smejkyho…  Vyrazili jsme s Knedlíkem do blízkého úkrytu za dědinou jménem U Martina, super domácí kuchyně, teplý čaj a sucho.  Mezi tím však počasí zahájilo ofenzívu a v tomto se pomalu a jistě začali sjíždět naši drazí kolegáčci.  Nejdříve Dan s Jardou, Houďas a na to se objevili Snake a Víťa a posléze konečně Smejky s klíčema.  Dobaštili jsme oběd, navlékli nepromoky, někteří nutnou cigaretku na zahřátí a zpět do místa určení „ Penzion Sport“ , kde nás již vítal majitel Honza s chotí. Ukázal nám pěkné pokojíčky a ubytoval nás. Po té se objevil ještě Lubor autem a šli jsme na večeři, Honzo musím říct, že to bylo mňam. Večer už byl ve znamení povídání, pomluv :D a piva a kulečníku.  Akademicky jsme řešili možnou vyjížďku a z různých webů dedukovali v kolik a jak daleko můžeme jet. No všechno bylo stejně jinak….

  

Ráno byla přichystána výborná snídaně, i s kakajíčkem pro některé, a poté se debatovalo jak teda…….  Přijel se na nás podívat Pepino s Janou, pak přijel Baby  nakonec taky Vingoš z Otrokovic. Nastalo sportovní dopoledne i část odpoledne, nohejball a sálová kopaná. Mám takový dojem, že někteří z nás by měli zahodit řídítka a věnovat se těmto sportům. Já vyrazil na otáčku do Brna, zmokl jsem samozřejmě, a mezi tím se za náma přijel podívat i Michal takzvaný „odstřelovač“ na své stříbrné SP1čce. K večeru se počasí na malou chvilku umoudřilo a sem tam kouklo ven i sluníčko…..  že by zítra?   Snad?  Když ony ty silnice na Vysočině jsou fakt pěkný…..  

A taky jo, asi jsme se modlili, protože sobota dopoledne vypadala rozumně, sice asi 10 stupňů, ale jsme přec motorkáři ne? Smejky naplánoval kratší vyjíž’ďku abychom nezmokli kdyby náhodou, a vyrazili jsme směr Jimramov provětrat naše krasotinky a trošku oholit naše černé pryžové botičky….. Pak následoval výlet do Žďáru nad Sázavou, kde jsme si udělali hromadnou fotečku a protože se začala potemňovat oboha, tak jsme kopli do V90° motoru a alou na oběd a domů, resp. do penzionu. Co si pamatuju, tak to byla nejkratší vyjížďka vůbec 46km :D   Zastavili jsme se na oběd v Maršovicích v penzionu Romantika, Jarda zalaškoval se servírkou, Lubor si procvičil gasování svého VTRa a následné bleskurychlé svlékání jednodílné kombi a my ostatní si užili v klidu oběda.  Po cestě se s námi potkali Pepino a Dan, kteří se také připojili v tomto nečase a pokračovali v sobotním programu.  Po návratu jsme si dali fotbálek a soutěž o nejlepšího kopálistu. No jo „stáří“ a zkušenosti nezastavíme“ a tak vyhrál Lubor, který nám ukázal „jak se to dělá“.

  

  

Za mnou přijela v průběhu následujícího nohejbalového turnaje dámská návštěva :p , takže já jsem byl spokojen.  Méně už byl spokojený Vingoš, protože ten utrpěl ve fotbálku zranění, mám za to, že to byl křížový vyz….. brrr. Mezi tím Dan odbíhal k televizi a hlídal Valeho, jestli dělá vše dobře ve kvaldě a Smejky mu přitom chystal pastičky na schodech…. :D  No prostě taková normální rodinka….

  

V neděli ráno po snídaní jsme sledovali zprávy v televizi jak stoupá Vltava a jak jsou jižní Čechy pod vodou, no potěš…   poslední poděkování Honzovi a jeho paní za velmi milé ubytování s plným servisem , snídaně, večeře, sporty, kafe, oplatky…… no prostě za vše.  Tento „penzion Sport“ v Rokytnu neměl chybu.  Honzo díky.  Pak násladovalo oblékání do „atomobleků“, protože pršelo a hurá domů. Mně voda na silnici až tak nevadí, ale kluci se slikama …… no nic moc.

 

 

Všichni jsme dojeli domů celí a zdraví, jihočeši trošku předělali své stroje na ponorky.

Tímto bych rád poděkoval pořádajícímu Smejkymu za vše, měli jsme se dobře.  Myslím, že jsme tam nebyli naposled…       čau Sobi

 
 

Srazík CHATA BABY podzim 2012
 
Léto končí, naše sezóna se také pomalu chýlí ke konci a právě v září na sklonku motorkářské sezóny je ten správný čas pro každoroční druhý sraz nás, co máme rádi VTR SP!!
   Při posledním setkání v jižních čechách padl návrh od Babyho, že na podzim bychom se mohli rozjet na chatu v Petrovicích, odkud máme relativně blízko na levný benzín do Polska , ale hlavně na naše klikaté cesty.
Takže vítej CHATA BABY!!!
 
Pomalu se blížil konec týdne a já odpočítával minuty a vteřiny, kdy konečně zase usednu za řídítka své krasavice a potkám se s kolegy, kamarády, se kterými sdílím tento koníček, resp. zálibu v naší VTR SP.  V průběhu týdne a s posledním upřesněním ve čtvrtek večer jsme se domluvili s Danem, Jardou, Smejkym, Hadem a Luborem, že si dáme v pátek rande na pumpě v Králíkách a tak úderem 11 dopoledne vyrážím. Po cestě potkávám taky už netrpělivého Smejkyho, který už nechtěl sám čekat na Benzince a jel mi naproti. Spolu jsme se pak vrátili zpět na dohodnuté „sletové“ místo nás okřídlených. Poté přijíždí Lubor a za chvílí na to s burácením dalších dvouválců se objevuje Jarda s Danem. Bohužel Hadíka jsme se nedočkali, rodinné povinnosti jej nepustili, co se dá dělat. Po krátké chvilce oddechu jsme vyrazili v pěti směr Jeseník na oběd. Kluky jsem protáhl z Králíků přes Hanušovice a Brannou, kolem Kolštejnského okruhu, do Jeseníku, kde jsme zastavili v restauraci Tosca a doplnili energii.
 
 
 
 
Během oběda nám volal Babynek, že už je na chatě a tak nám nic nebránilo abychom dokončili páteční cestování. Poslední doplnění paliva ve Zlatých Horách a hurá přes kopec s enduro vložkou do Petrovic, kde na nás Baby už mával u cesty, tadý, tadý.
Nutné vybalování a ubytování zabralo nějakou tu minutku a pak se rozpoutala debata kdo co a jak, co nového atd…   Vždy když se v dálce ozval zvuk dvouválce, tak jsme vyběhli na silnici abychom zastavili projeduvšího SPčkáře. Ne vždy to bylo Spčko….     A tak  postupně přibyli do chaty Houďas, Sato a jako poslední v pátek přijel Vingoš ze Zlína s trochu pokrouceným obličejem, protože v Rýmařově, na nějakém hrbu ztratil kanystr s burčákem . No co, škoda ho kanystra jednoho…..  
 
Babynek pro nás nachystal překvápko v podobě jeho čtyřkolky se kterou byl i na Erzbergu. No, vzhledem k tomu, že většina z nás na tomto ďábelském stroji ještě nikdy neseděla, tak to muselo být utrpení i zábava dohromady. Baby nám na můj požadavek, což se později ukázalo jako velmi špatný nápad, udělal ukázku jak to má vypadat když se s tím umí. Čímž tedy rovnou odradil polovinu týmu to vůbec zkusit. Zatím co on během pár metrů naládoval trojku a po skoku přes příkop si to šmároval po zadních do kopce, kam bychom se my pěšky plazili po čtyřech, tak pár nás statečných posléze kroužilo dole na placce na jedničku, jaká potupa…:D
 
 
 
Začalo se stmívat a byl čas na zažehnutí ohně a pečení masa, pivo teklo proudem a zábava začala nabírat na obrátkách. V toto dobu jsem já osedlal svoji Cabínku, kluci nachystali na lístek ještě pár věcí k nákupu a mizel jsem směr domov, joooo povinnosti jsou povinnosti.
Doma jsem počkal na Janu , která přijela z práce, vzali jsme psa, auto a hurá na nákup do Kauflandu. Jarda chtěl mimo jiné taky koupit něco na „zapití“ jeho budoucí 40tky, ale ouha, hruškovice spolu s ostatními lahvemi tvrdého alkoholu mizely z regálů, co je??   Prohibice…. Cože?? A tak s brambůrkami, vejci, párky, pečivem a pro kluky zajímavou, leč faktickou výmluvou mířil zpět do Petrovic. Kluci byli už po večeři a debaty „o vzniku zeměkoule“, motorkách, Valentýnovi46, normálnosti a samozřejmě i o ženských, že Jaroušku, nabrali na obrátkách. Zapíchli jsme to kolem 1 hodiny ráno, škoda jen, že cca do půlnoci jsme topili protipožárním dřevem :D. My s Janou jsme odjeli domů, protože jsem chtěl na sobotní vyjížďku vzít vyvětrat druhé SPčko a taky abychom mohli jet ve dvou. (Cabinka nemá dvojsic).
 
 
 
     
V sobotu ráno jsme dorazili s Janou do Petrovic kolem deváté, kde se zrovna snídalo a kde hlavně bylo o další SPo navíc. Černá Knedla dojela, další nováček, hurá. Z mého pohledu se nikomu po tom ponocování moc nechtělo, ale rozhodnutí padlo: 10.15hod vyrazíme.
Kam? No to jsem ještě přesně sám nevěděl, byť jsem byl pachatelem této vyjížďky. Resp. někteří museli odjet právě v sobotu a tak jsem chtěl cestu přizpůsobit tak, aby to všem vyhovovalo, a taky dle momentálních dispozicí kluků. Měl jsem několik bodů, „rozcestníků“, kde jsme mohli trasu upravit. Takže první důležité věc ještě před vyjížďkou bylo společné foto. Konečně jsme všichni poznali „Stiga“ z Top Gearu….:DDD Ahoj Lubore…..
 
   
  
 
Pak už jen: „Všichni na kůň!!!“ Vyrazili jsme směr Albrechtice – Heřmanovice – Vrbno – Vidle. Tam byla krátká zastávka a dohoda, jak na Č.sedle. My s Janou jsme vyrazili dřív abychom se zašili z foťákem do jedné ze zatáček a udělali pár fotek. Poté jsme jeli na náměstí do Jeseníku na oběd a nutnou společnou fotku z vyjížďky. Tady se s námi po obědě rozloučili Smejky, Sato a Vingoš, také rodinné povinnosti. My si zašli na výborné kafíčko a zákuseček do pohodové Kavárničky a také se dohodli na směru a pokračování naší vyjížďky.
 
 
 
 
Ta se ubírala směr Lipová lázně – Pomezí – Žulová – Javorník a dále do Polska na levnější benzín. Původní myšlenka byla jet Polskem a vrátit se přes Prudnik na Jindřichov, ale postupně přibližující se „prška“ mě donutila změnit trasu lepší cestou kolem hranic, takže zpět do Javorníku a pak podél státních hranic ke mně domů, tam jsme si dali čaj a buchtu, malý odpočinek, já zaparkoval moto do garáže, napsali jsme další drobný nákup a mohlo se dál. Tentokrát už bez Jany a mě, my měli úkol nakoupit. Cesta od nás až na drobnou terénní vložku Stiga byla v poklidu. Kluci přijeli na chatu a chystali si maso na večer. Já doma nabalil noťas, projektor, pár DVDček a překvápko a jeli jsme do obchodu a pak taky na chatu.
Večer se nesl v klidném duchu, odpočívali asi všichni. Rozestlali jsme prostěradlo místo postele na okap aby posloužilo jako plátno a koukli na pár filmečků s moto tématikou. Černá Knedla dovezla zápisné v podobě šampáňa, Saťák zase Tulamorku, škoda jen, že Sato odjel, neboj, připili jsme i na tebe chlape.
 
   
   
 
Překvapení v podobě závodů SBK2001 na počítači se zúčastnil jediný Dan, nikomu už se nechtěl odlepit zadek od lavičky a tak jediný Dan získal hlavní cenu v podobě, jak jinak, než model Colinova SPčka. Sobota se kvapem blížila do neděle a byl čas jít na kutě, vždyť někteří to měli domů přes 350kiláků. Tak takto nějak vypadal náš klubový srazík na chatě u Babynka. Baby děkuji za nás za všechny, bylo to fajn. 
 
 
A někdy zase Ahoj.
 
 

 
 SP SRAZ v ČR 2011 a 2012
 
Psal se rok 2011…. Za devatero horami, dvacatero zatáčkami, tisíci dírami v asfaltu a nespočetnými hady, leží kouzelné místo s rybníčkem, chatičkami a pěknou hospůdkou, které se jmenuje Mydlák a tam nás pozval náš Had….. :)
Tento report Vám dlužím již déle jak rok.
 
 
Píše se rok 2012… jůůůů - je to stejné jak v roce 2011, jen hadů a děr přibylo, což mimo jiné vypovídá o stavu hospodaření naší vlády. (samozřejmě po cestě na Mydlák, aby se náš Had neurazil. Cesty tam máte zdaleka nejkvalitnější z celé republiky).
Stalo se již tradicí, že začínáme naše setkání již ve čtvrtek, kdy se nás sjede většinou první půlka. Ta druhá pak dorazí v pátek a většinou hned vyrážíme na společnou vyjížďku krajem jihočeským.
 
 
Nejinak tomu bylo i v roce 2011. Ve čtvrtek jsem v odpoledních hodinách směrem od Prahy dorazil i já. Had měl vše připraveno, brána otevřena a v kuchyni se již připravoval guláš… mňáááám. Míra zajistil kromě chat i jídlo, které nám připravovali domácí z hospůdky a to znamenalo dobrou snídani a vynikající večeři. Takže jsme měli čas se věnovat našim radovánkám.
 
   
 
V pátek jsme vyrazili tradičně na zmrzlinu směr Bavorov, cestou nějaké tankování a kuřáci nutné tabákové pauzy. Na oběd jsme ochutnali jídlo v „Nové Hospodě“ a potom již zmiňovaná zmrzka. Vyjížďka končila zpět v našem kempu v odpoledních hodinách, kdy někteří odvážlivci… no vlastně jen já, Baby a Vingoš si dovolili otestovat teplotu zdejšího rybníku.. Večer se nesl na vlnách VTR SP a o našem životě. Já jsem byl ještě plný dojmů po návratu z TT isle of Man a snažil jsem se také podělit o vše s ostatními. S tím ostatně souvisela i moje prosba na Petra, chtěl jsem vyzkoušet Ducati 848 a porovnat ji s 1098, kterou jsem si půjčil na Manu.
 
                                      
 
   
 
Předpověď počasí nám slibovala možný deštík na sobotní odpoledne, ale my nejsme přece z cukru, že? A navíc většina z nás hýřila optimismem. Úderem 11 jsme vyrazili směr Lipno na oběd a dále na Prachatice… teda takový byl plán. Řekněme, že kromě počasí nám časově zavařili i ženské. No pusťte hordu „sympatických“ motorkářů na oběd, kde seděla spousta dlóooouho osamělých ženštin, které tam byly na táboře a užívaly si zoombu a život. No zjednodušeně řešeno, zdrželi jsme se tam déle než jsme chtěli a to nás ještě lákaly, ať vrátíme zpět ve čtyři, že nebudeme litovat…..
Druhý problém nastal při odjezdu z obědu, předpověď počasí se vyplnila, začínalo pěkně pršet a Míra jako jediný správně vybavený (pláštěnkou- teda myslím proti dešti) předvedl krááásnou show aneb jak obléci na vlhkou koženou kombinézu igelitovou jednodílnou protipršavici. No prostě po deseti minutách „tanečku“ na parkovišti a za udatného povzbuzování dámského obecenstva byla protiprška na cáry a Míra vzteklej a rudej jako rak. Jenže mezi tím se řádně rozpršelo a my museli upravit plán jízdy a rychle mazat zpět na základnu.
 
 
 
   
 
Po návratu jsme byli všichni úplně durch mokří, jenže to nejhorší teprve mělo přijít. Tedy aspoň pro mě. 
Jakmile jsme přijeli do kempu, roztrhlo se nebe a z vydatného deště se stal naprostý slejvák. Všichni začali podkládat stojánky motorek, aby voda nepodemlela stojánek a moto naspadlo.
Had, vedle kterého parkovala moje krasavice, říkal: skoč si do hospody pro kus dřeva a podlož si to taky…. Jooo už letím… Jenže to bych nebyl já, kdybych se tam nezakecal a jak tak povídáme, tak přišel zvenku Hittmi a volá na celou hospodu – Danova motorka spadla na Mírovu…. V tu chvíli mi blesklo hlavou, no jo, ale vedle Míry parkuju já přece? Doprdele!!!! A už jsem běžel vstříc Mírově pokroucenému obličeji. Výsledek nebyl neštěstí nijak dramatický a vše skončilo úsměvem. Jen do dnešního dne vedle mě nechce nikdo parkovat…  Proč? To netuším…. 
 
 
 
 Mezi tím se večeřelo a hlavně kolem kamen a vlastně po celé hospodě byly rozloženy naše kombinézy a rukavice. Museli jsme se aspoň pokusit je trochu vysušit.   Večer také vznikla nová přezdívka nově příchozího a z Hadese jsme udělali díky jeho rachitické postavě Kostíka.
Ráno bylo už krásně a tak jsme se chystali postupně na odjezd domů. Abychom měli také nějakou památku, tak všichni zaparkovali svá VTRka na břeh rybníka a dělalo se hromadné foto. Chlapi všem děkuji za účast a opatrně domů. Všichni dorazili v pořádku a bez úhon domů ve zdraví. 
Tímto děkuji Mírovi za příjemně strávený čas na jihu a za rok na shledanou.
 
 
 
 
 
 
stejné místo, jen o rok později - sraz 2012
 
a je to tady, konec května 2012, těšil jsem se na toto setkání jako malý kluk. Jednak jsme se všichni už rok neviděli, ale také moje Hondí kočka proděla pár změn. Bohužel i na mě došlo a v srpnu 2011 jsem měl nehodu, nic si z ní nepamatuju, takže nevím co se stalo a jak co probíhalo. Důležité ovšem je, že jsem se uzdravil, motorka taky přežila, sice měla pár šrámů, ale to vše bylo opraveno, pár věcí se vyměnilo a dostala nový kabát, na který jsem si ostatně již dlouho brousil zuby. Tři dny před odjezdem na akci byly dolakovány kapoty, vše sešroubováno a hurááá směr Mydlák, resp. Mydlák II.  Se mnou vyrazila i moje přítelkyně Jana, bohužel autem. Snažil jsem se dát do kupy ještě druhé VTR SP abychom mohli jet spolu na moto, ale právě v lakování byl zakopaný pes. První byly na řadě kapoty na Cabiinku. Takže ve čtvrtek v odpoledních hodinách jsme dorazili na Mydlák, kde už seděli ve staré známé hospůdce Had, Dan, Jarda a Smejky. Chvíli po nás ještě přijel Víťa a pro tento den jsme byli komplet. Večer jsme strávili v hospůdce u pivíčka a povídání, kdy nám dělala milou společnost Jana. Důležité bylo, že Jarda si konečně pořídil VTRko „ameriku“ a tak se konečně oficiálně zařadil k nám. Mimo jiné i můj notebook byl dost v provozu, protože jsme měli obavu jaké bude počasí a tudíš jsme stále kontrolovali vývoj studené fronty, která se k nám blížila. Mimo jiné jsme taky okupovali stůl s pingpongem. Většina z nás to držela jako prase kost…..
 
   
   
 
Pan domácí zavíral hospodu kolem 22hodiny a my usoudili, že na spaní je fakt hodně brzo. Jenže dřevo na ohniště nikde a tak jsme museli vyrazit na dřevo v noci, po tmě a s mobilními telefony si svítili na to co sebereme, jinými slovy – groteska. Proč? Uchytila se fráze – to přehoří…. :D   něco i s kořeny a zelené, hlavní informace byla: sebereme suché spadlé…..  
 
  
 
V noci na pátek se přehnal deštík a ráno jsme usoudili, že dopoledne nikam nepojedeme. Tak jsme před polednem pěšky vyrazili do obchodu do městečka Zliv nakoupit špekáčky na večer, nějaké pití atd. Odpoledne jsme se dohodli, že vyrazíme na krátkou vyjížďku a na kafe do Týna nad Vltavou. Když jsme dorazili na parkoviště v Týně, tak mi drnčel telefon v kapse - ještě než jsme vyrazili, tak jsem volal Matěje Smrže, ale byl někde mimo a nebral to. A právě již zmíněný drnčící telefon byl Mates. Chvilková konverzace a dohoda jasná. Jedeme za Matesem do Budějic na kafe a pokec. „Zpátky na kůň“ a cedule směr České Budějovice na kafe k Matesovi. Doufám, že Vám co jste byli s námi to udělalo radost.   Příjemné přijetí, kafíčko a Matějovo povídání o závodění bylo příjemným zpestřením. Než jsme odjeli, tak se s námi „25“ vyfotil u Yamaha trucku a my vyrazili zpět na večeři.
 
     
 
Odpoledne přijel Baby s Veru a jijich SP na vozíku a Lubor po ose. Pomohli jsme Babymu sundat jeho krasavici z vozíku a šlo se do hospůdky papat. Po té, a po zkušenostech z předchozího nočního hledání čehokoli co hoří, jsme šli hledat dřevo ještě za světla.
Pak jsme si dali znovu pinčes ve čtyřech - nevyhrál nikdo, všechny míčky skončily za skříněmi vedle stolu… Hospodský z nás měl asi radost a usoudil, že bude lepší zavřít a jít domů. Tímto nás donutil naprosto zálesáckým způsobem rozdělat oheň, myslím, že ho zapálila až Jana… J   Potom se tavila i ocel
 
     
 
V noci na sobotu nám taky trochu zprchlo a my se rozhodovali jak strávíme tento den a kam vyrazíme. Míra se rozhodl nás vytáhnout na Vodňanský sprint, původně se někteří z nás chtěli i zúčastnit, ale protože jsme přijeli pozdě, tak jsme už jen koukali na sprinty a kaskadéry.
Po dohodě, že už stačilo koukání a chtíči strávit nějaký ten čas za řídítky našich strojů, jsme jeli na oběd do známého Racka, kde jsme se loni trošku zapovídali s babama. Jenže v Rackovi u Lipna byla uzavřená společnost a my tak jeli na oběd jinam, myslím, že k Medvídkovi. Vůbec to tam máte nějaké „zvířátkové“ Míro. Cestou zpět do kempu se Had pokusil se mnou zápolil do kopce, kdo vyhrál??   Nikdo, nechceme se na silnici pozabíjet, tak jsme to brzo zaklapli. Přece jen jsme už starci, že….
 
     
 
Vrátili jsme se s dobrou náladou zpět do kempu, poskládali si motorky do špalíru a poprosili naši dámskou část posádky o fotografování. Před námi byl už poslední společný večer a některé ráno zatraceně bolela hlava…. 
 
Jo málem bych zapomněl, taky jsme museli zaplatit
 
 
Bylo to super, pro mě první letošní a asi i poslední odpočinek.   Velké díky Mírovi za zajištění a všem za účast.
více foto:
 
 
SP SRAZ v ČR 2010
 
 

Čtvrté setkání vůbec a druhé v tomto roce.

 

Zdar motorkáři,

 

historie se opět opakuje "sedím tu po práci u počítače a říkám si...." ne ne, dnes jinak.  Všichni co máme rádi tuto motorku a plánujeme tato společná setkání se určitě shodneme, že jsme "motorkáři"  štěstěny, protože to co nám vyvádí počasí lze okomentovat pouze tímto způsobem. Tak jako na jaře začátek týdne déšt, déšť a zase déšť. V prvním dni našeho avizovaného setkání, které proběhlo v Malé Morávce u nás na severu moravy vysvitlo sluníčko a vydrželo až do neděle, kdy jsme se rozjeli zpět za našimi rodinami. No prostě paráda. Lépe si to počasí načasovat nemohlo. KaRRel, který byl pachatelem tohoto srazu jen suše konstatoval "Vždyť jsem Vám to objednal....tak co se divíte".  

 

 

 

Celé setkání začalo ve čtrtek 19.srpna. Dopoledne se pokouším dovolat KaRRlovi jestli nepotřebuje s něčím pomoct, že bych přijel dřív, a nikdo nebral telefon. Tak jsem pomalu začal balit věci a chystat motorku, když v tom drnčí mobil a na druhém konci se ozvalo: "Co chceš??!!  Lítám tu jako hadr na holi...... a  Pepino a Bybynek už jsou tu taky!" Celý rozhovor skončil větou - "jdu koupit barvu".

                                         

Sedám na motorku a vyrážím - hurá začíná náš sraz, již čtvrtý v pořadí.

Po prostudování mapy vím zhruba kde mám hledat chatu, projíždím Malou Morávkou, a tu se zčista jasna na asfaltě objeví obrovský nápis VTR a u něj šipka.    "HURÁ!!!  jsem tu"   KaRRel si dal záležet abychom nezabloudili a dal se k písmomalířům. Myslím, že i cestáři by se mohli učit. A výhoda je, že v případě dalšího setkání na tomto místě již nebude třeba nápis obnovovat.. Shodím motorku na stojan, sundám přilbu a hned dostanu dárek: " na, tu máš kdyby pršelo" dostali jsme všichni svůj vlastní pytlík na motorku - milé.

 

      

Takže kde?  V Malé Morávce nám KaRRel zařídil pěknou chatu s pěknými dvou a třílůžkovými pokoji se sociálkou a plným zázemím - snídaně, večeře, společenská místnost atd.....

 

Kdo?  Ve čtvrtek, jak jsem již psal, byli po mém příjezdu přítomni KaRRel, Baby, Pepino s manželkou a pak moje veličkost (maličkost se nehodí - kdo mě znají ví proč) s doprovodem Vlastíkem, což je můj švagr, který si koupil SP2 od Borise. Ten kvůli svému zdravotnímu stavu byl nucen prodat svoje motorky. A nastalo nervozní čekání kdo se objeví jako další. Pak se zjevil Dan s doprovodem a nakonec do hlubokého večera jsme čekali na Hada s doprovodem. Ti, jakožto praví motorkáři, si dovezli svoje nářadíčko na vozíku - což jsme jim já s KaRRlem a Danem dali pěkně sežrat, poněvadž do Týna my přijeli po ose. To bylo pro čtvrtek vše.

Holky od KaRRla nám nachystaly večeři a pak už se spustila zábava.... kdo co přimontoval, odmontoval, vylehčil atd....

 

 

Pátek ráno se nesl ve znamení modrého nebe a tak jsme již všichni těšili na vyjížďku s programem , kterou nám KaRRlík nachystal. Při odpočinku po snídani a utírání motorek od rosy se z dáli line nádherný zvuk dvouválce, hurá další. Projelo červené SPo a nic. Asi za 10minut znovu, tentokrát na druhou stranu. Zase nic.   Tady někdo bloudí.....   Po třetím průjezdu se konečně motorka a její jezdec trefili a z poza stromů se vynoří Honza Houdek.  " Kurňa jste říkali koukej po cedulích!!!"   nápis byl na zemi.

Padla jedenáctá a šéf našeho setkání zavelel odjezd. Vyjížďka vedla pěknými silničkami Rýmařov - Bruntál - Opava - Vítkov - Fulnek - Bílovec až do motobaru Hanka na oběd.

 

    

Vždy při těchto vyjížďkách mě nejvíc baví údiv lidí, kteří stojí kolem cest a už dlouho dopředu koukají co se děje.  Padá letadlo, blíží se konec světa???  Ono když se sjede taková banda brundibárů, tak ta zvuková kulisa je opravdu zajímavá, i autoalarmy se spouštějí když jedeme kolem a to musím podotknout, že slušně.  Po obědě jsme se rozhodli, že trasu trošku zkrátíme abychom stihli akci v Bruntále, kde se pro nás konala velká cena tohoto města v závodech minikár na pěkném nadúrovňovém okruhu. Káry byly připraveny, my drobátko unaveni, nicméně ještě před startem první jízdy jsme počkali na dalšího našeho člena na SP Smejkyho, který jel z Vysočiny.

 

Ready, Set, GO!!!

tak nějak by se dala nazvat dvě kola závodů po deseti minutách o čest a slávu v našem klubu. Rozdělili jsme se na skupiny po dvou až třech a začali nahánět nejrychlejší čas. V prvním závodě si to na život a smrt rozdával Baby a místní KaRRel a Erik, vedruhém pak já (Sobi) s Vlastíkem a Snakem a ve třetí Dan, Jarda a Houďas. Pepino a Smejky rezignovali. Pro ty z Vás, kteří ještě nikdy nejeli na minikárách, tak vězte, že ruky z toho bolí řádně. Tudíš se některým znalým nedivím, že dotoho nešli, protože jsme před sebou měli ještě nějaký ten kilometr.  Do druhých jízd už nastoupili jen magoři, kteří chtěli bojovat a Pepino, který se nechal zvyklat našimi "výkony".  Urputné souboje nakonec skončili vítězstvím KaRRla, jako druhý skončil Baby a o pověstou setinu sekundy já - kurňa musím shodit dakších deset kilo.....   Bylo to super a zábavné.    KaRRel, který zná tuto trať jako vlastní boty, protože je domácí, nakonec férově přepustil první místo Babymu a ten vyhrál krásný minipidibike - VTR SP    pěkné a gratulujeme!!!!     PS: Baby počkej příšťě.

 

   

 

Po ukončení tohoto grand prix za námi dorazil Libor na Goldwingu a my se vydali směr Oborná a  zpět do Malé Morávky na chatu. Tento den jsme najeli cca 300km. Každý znás si s velkou chutí dal sprchu a večeři, která na nás již čekala. Věrka s dcerkou se v kuchyni oháněli pěkně, jen co je pravda. Všeho bylo dost a my si žili jako králové. Volná zábava se nesla v duchu zážitků z tohoto krásného dne a k večeru za námi přijel, bohužel vozem, další naše ovečka Marťas.  Vše skončilo ve tři ráno.

 

Sobota - opět nás přivítalo sluníčko a krásné modré nebe.  Na tento den byla připravena vyjížďka o délce 255km. Ta vedla opět na Bruntál - Vrbno pod Pradědem - Červenhorské sedlo - Jeseník - Branná - Bušín - Králíky - Jablonné nad Orlicí - Lanškroun - Šumperk - Skřítek - Rýmařov a Morávka.  Samé pěkné cestičky a snad milion zatáček. Je to v podstatě nejlepší trasa u nás na severu moravy.

Zážitkem pro některé z Vás bylo doufám Červenohorské sedlo, protože nový, dobrý asfalt a šířka silnice je super.  Vyrazili jsme nu tuto trasu kolem půl jedenácté. V této vyjížďce chyběl Pepino (soukromé zařizování) a KaRRel, který předal stroj Marťasovi, protože se sám objetoval a pustil se do přípravy pašíka Pepíka. V Jeseníku jsme dobře poobědvali v pizzerii Tosca a dohodli se na dalším pokračování. Sem za námi přijel i další jesenícký frajer - PODAS. Původně jsme se měli zastavit i v Petříkově na bobovou dráhu, ale vzhledem k časovému presu se všichni shodli, že tuto atrakci vynecháme. Nvíc bylo už řádně vedro. Jo málem bych zapomněl.  Ráno za námi přijel ještě náš starý známý POBO na Aprilii, který s námi jel taky kus cesty.  Sobotní vyjížďka se nesla v relativně vyhlídkovém tempu. Horko a únava byly znát a tak se častěji stálo. Návrat na základnu byl kolem 18:00, kdy se pomalu, ale jistě dopékaly kusy pašíka. 

 

   

                                      

                                                          Hele tady měl choutky i zabíjet, hodil po mně sekeru

 

Tady je potřeba uvést, že KaRRel, byť zdrcen malou účastí, což mělo i následně vyšší finanční náročnost na nás, připravil naprosto skvostnou pochutinu. Na dalším setkání Ti bude udělen řád zlatého prasete. Ty sám a vy všichni kdo ho znáte, tušíte, že to nebude jen za toho pašíka....      

 

 

V průběhu večera došlo k naprosto zásadní věci: Snake a jeho SP2 prodělala změnu. Vyměnili jsme Hadovi přístrojovou desku za poněkud stylovější - díky Libore.  Zábava nakonec skončila také kolem třetí ráno. 

 

   

 

No a máme tu neděli. Ta už se nesla pouze v přípravách na cestu. pro některé i 400km.

 

Co říci na závěr. Velice mě mrzí, že se nás sjelo tak málo. Jak jsem psal již výše, bylo to pro nás díky tomu i trošku finančně náročnější než jsme čekali. Na druhou stranu jsme si to myslím všichni pěkně užili a je na co vzpomínat.

 

KaRRle a Věrko Díky s velkým Ď! 
 
 
                                                                
                                                                                                      a to je on, co za všechno může
                                                                                             
 
 

 
                 3. setkání - rok 2010
 
  Ahoj všichni,
 
tak tu sedím po práci u počítače a říkám si, že by bylo na čase něco napsat o našem letošním prvním setkání. Čím začít? Hmm. 
Tak snad počasím. Všichni víme jak to vypadalo v posledních týdnech a většina z nás se vlastně ještě pořádně ani nerozjezdila. Jenže náš drahý klubový "Had" asi nosil desátky nebo se opravdu řádně modlil, protože světe div se, ale předpovědi počasí pro náš víkend se den odedne zlepšovaly. A taky, že jo. Pátek ráno ještě trošičku na vodě (aspoň pro mě Sovu), ale zbytek víkendu bylo parádně teplo a slunečno.
 
 
 
Celý sraz se konal v pěkném kempu Krásná louka u Albrechtic nad Vltavou, kde jsme měli domluvené ubytování a stravu.
 
     
 
V pátek nás dorazila takřka většina. Takže věčerní parkoviště čítalo 9 Spček. Ostatní, kteří byli přihlášeni přijeli v sobotu před vyjížkou a někteří až po. Holt kačky se musí vydělávat sraz ne sraz.
 
 
 
 
Páteční večer byl pro některé z nás seznamovací, protože přijeli i noví členové Dan a Honza a ty bylo třeba uvést mezi nás
blázny SPčkem postižené.  Po té proběhla večeře a začala volná zábava.
     
 
 
V sobotu ráno přijel ještě Dave a Smejky a my mohli vyrazit na slíbenou prohlídku sbírky Honda k panu Hodnému. Tak jak je vidět na fotce o něco výše, měli jsme i doprovod v podobě "Golďase".  Libor vypadal jak z amerického filmu, jen mu chyběly ty majáčky.  Tady je pár fotek z cesty a ze sbírky pana Hodného. Nebudu zastírat, že klíčky od RC30 jsem měl už v ruce......
 
  
  
 
Potom už následovalo pouze dotankování a vyrazit na vyjížďku po krásných silničkách jihočeských. Snaku, máte to tam opravdu pěkné. Na oběd jsme se přijeli na Lipno, kde měli zrovnu pro nás luxusní meníčko. Sem tam někdo doplnil nádrž a pokračovalo se spanilou vyjížďkou, která nakonec dala cca 250km.  Opravdu pěkné.
 
  
odjezd z kempu                                                                        náměstí Bavorov - zastávka na zmrzlinku
 
  
siesta po obědě                                                                       něco nám ty potvůrky spapají - nutnu doplnit
 
  
sem tam čůůůrapauza......
 
Po krásné, ale v tom vedru docela únavné vyjíž'ďce, málo kdo pohrdnul sprchou po návratu a už vůbec ne pašíkem Ferdou, krerý se statečně již dopékal na rožni.
  
 
Sobota tedy proběhla bez vážného zádrhelu a doufám, že si všichni užili. Večer, kdy z Ferdy zbyly jen kostičky se nám povedla úžasné věc. A to takřka jednohlasně dohodnout oficiální spuštění našeho klubu. Do teď jsme byli zatím parta nadšenců, ale po tomto včeru už podnikéme kroky směrem k založení opravdu oficiálního klubu sevším všudy.
 
Fotogalerie od nás najdete zde:
1820.rajce.idnes.cz/SP_1_sraz_4-6.6.2010/                      Vítek
ostatní se ještě přidají
 
Na závěr bych chtěl poděkovat hlavně Hadovi za jeho píli a snahu, díky které jsme měli kde spát a co papat a hlavně za bezchybnou organizaci od pátku do neděle. Míro díky. No a samozřejmě taky Vám všem, kteří jste přijeli, protože bez Vás by to taky nešlo. Kluci díky moc, bylo to pěkné.     Váše Sova nebo Sobi....jak chcete       Hůůůůů
 

 
 
 
Druhý sraz se mi omylem podařilo vymazat.  Doplním později.
 
 
 
 
 
 
 
 
                                                                                    1 SP SRAZ v ČR 2009
 
Tak a máme to za sebou......    
 
Dnes, resp 6.září 2009 se uskutečnilo první setkání motocyklů tohoto typu. Nadšenci VTR SP se sjeli z Moravy a Vysočiny a neváhali tak na tomto ne zcela vhodném motocyklu pro cestování urazit i 500km (tam i zpět) a setkat se tak u nás na severu Moravy. Nicméně se domnívám, že to stálo za to - 5xSP1 a 1x SP2.  Budu velmi rád, pokud někdo z kolegů napíše své první dojmy a já je sem přiřadím.  Vím, nebylo nás zatím moc, ale vemte v úvahu kolikrát do roka na cestě potkáte VTR SP??  (pokud samozřejmě nebydlí někdo ve vašem okolí). Takže tady jsou fotky z tohoto setkání.  Bude i video, ale je nutné ho nejdříve zmenšit.
 
 
sraz v Moravské Třebové 
 
  
 
  
 
 
 
 
 a následují SPčka 100x jinak - Červenohorské sedlo, Restaurace Stará Pošta
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A tohle je náš kameraman POBO.  Díky
 
 
zleva: Babynek, Pepino, Sobi, Rokosi, DH ml., Lukša-Motorbiker
 
 
Tímto děkuji všem, kteří se zůčastnili. Doufám, že příští rok nás bude podstatně více. Ale jak tam někdo z nás poznamenal - někdo musí být vždycky první!!